Miloš Zeman chtěl být prezidentem, aby si mohl vyřídit své účty, tvrdí senátor a nominant na ministra Jiří Dienstbier (ČSSD) v pokračování seriálu rozhovorů s bývalými kandidáty na hlavu státu. Zemana před volbami kritizoval a sklidil za to odsouzení kolegů z partaje. Teď se mu prý celá řada z nich omluvila.
Když vás před rokem ČSSD poslala do boje o Hrad, někteří vaši straničtí protivníci čekali, že pohoříte a oni se vás tak zbaví. Jak vidíte svou kandidaturu v kontextu všech následných událostí dnes? Bylo dobře, že jste do toho šel?
Já si nemyslím, že mě někdo tlačil do kandidatury proto, aby se mě zbavil. Ale asi někteří doufali, že to tak bude, že pokud neuspěju, tak mě to ve straně zásadně poškodí. Dokonce si myslím, že někteří lidé počítali s tím, že skončím s daleko horším výsledkem (Dienstbier skončil v prvním kole čtvrtý s výsledkem 16,2 procent - pozn.redakce). Rozhodnutí bych ale nezměnil. Byla to zajímavá příležitost, jak vnášet do veřejné debaty témata, která považuji za důležitá.
V případě mé kampaně nebyl splněn jeden ze základních principů - neměl jsem jasnou podporu sociální demokracie, někteří členové vedení šli otevřeně proti mně a podporovali protikandidáta (Marie Benešová, Zdeněk Škromach podporovali Zemana - pozn. redakce). Výsledek proto nebyl žádná ostuda. Snad jsem lidem ukázal levicovou politiku z modernějšího, perspektivnějšího hlediska.
Proč si myslíte, že jste na stranickém sjezdu, který se konal krátce po prezidentských volbách, neobhájil post místopředsedy?
To, co mně oslabilo, nebyl ani tak můj výsledek v prvním kole voleb, ale můj postoj k podpoře Miloše Zemana - respektive v mém případě k nepodpoře Miloše Zemana ve druhém kole. Asi to bylo pro mnoho členů a sympatizantů těžko pochopitelné. Dnes, po té roční zkušenosti, řada lidí chápe mé tehdejší argumenty mnohem lépe.
Neměl se za vás Bohuslav Sobotka z pozice předsedy postavit víc?
Na sjezdu byla určitá poptávka po smíření frakcí. Kongres byl pod vlivem čerstvé volby Miloše Zemana. Pan předseda mě podpořil. Ale část lidí se mě chtěla zbavit a další část na mě byla naštvaná. Ptáte-li se, jestli mě to mrzelo, tak samozřejmě, že ano. Příjemné to nebylo. Ale jel jsem tam už v atmosféře, která ukazovala, co se může stát.
Teď už se nálada v Lidovém domě změnila? Chodí za vámi kolegové a říkají: měl jsi pravdu?
Ano, dokonce někteří se mi výslovně omluvili za to, že mě kritizovali. Těch lidí bylo poměrně dost. Myslím, že to, co se dělo teď před volbami, se projevovalo již dříve. Rozdělení strany trvá už od brněnského sjezdu před třemi lety. Ti samí lidé, kteří podkopávali mou prezidentskou kandidaturu, ti samí podkopávali kampaň do Poslanecké sněmovny. Vidím jeden záměr - pozměnit poměry uvnitř sociální demokracie a následně ovlivnit celou politiku České republiky. Protože se podařilo ubránit pokusu o povolební puč (Michal Hašek chtěl nechat odvolat B. Sobotku - pozn. redakce), sociální demokracii to sjednotilo a celé řadě lidí to otevřelo oči.
"Haškova frakce" podle vás už vliv nemá? Vždyť je šéfem Asociace krajů a jihomoravský hejtman. Mnoho poslanců ho uznává.
Ke střetům dochází v každé politické straně každou chvíli. Záleží na tom, o co se střety vedou. Pokud je to věcný střet - když se jedná o program, tak je to nezbytné a zdravé. Ale pokud se jedná jen o mocenskou ambici, kterou někdo prosazuje nekorektními způsoby s pomocí prezidenta republiky, který v tom hrál aktivní roli a organizoval snahu vyměnit Sobotku Haškem, tak už to v pořádku není. To už je za hranou, to si nemůže nechat líbit žádná fungující strana.
Co se Sobotky a kandidáta na ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka týče, tam je celkem jasné, proč je prezident nemá rád. Nehlasovali pro něj v roce 2003 při volbě hlavy státu. Ale proč nemá Miloš Zeman rád vás? Váš otec přece se Zemanem problém neměl.
Můj otec stejně jako já jsme byli schopni se s Milošem Zemanem bavit. Kde se vzala v Zemanovi určitá míra zášti vůči různým lidem, je spíš dotaz na něj. Vypovídá to o jeho osobnosti. Já znám Miloše Zemana z dvouletého období Federálního shromáždění z let 1990-1992, viděl jsem způsob jeho jednání. Asi jsme vždy byli vyznavači jiného politického stylu. Přirozeně bychom se střetávali kdykoliv. Ke střetu došlo i tehdy, když on byl předsedou strany a prohráli jsme krajské volby na celé čáře stejně tak jako senátní volby. Předsednictvo Mladých sociálních demokratů, kterým jsem tehdy předsedal, vyzvalo Miloše Zemana, aby z toho vyvodil odpovědnost a odstoupil z funkce. Možná to je důvod jeho nelibosti k mé osobě.
To, co mně vadilo na Miloši Zemanovi už před prvním kolem prezidentské volby, byly jeho ekonomické vazby, lidi, kteří ho obklopují, to, že jeho velkou motivací - ne-li výlučnou - byla snaha vyřizovat si účty. A to si myslím, že se k rozměru státníka příliš nehodí. Věděl jsem, že Zeman bude zasahovat do vnitřních poměrů sociální demokracie a prosazovat svoje lidi.
Jako kandidát na ministra pro lidská práva a šéfa Legislativní rady vlády budete teď brzy se Zemanem jednat mezi čtyřma očima. Co od toho čekáte?
Já se toho jednání nebojím, jsem zvědavý, co bude pana prezidenta zajímat. Jistě si s ním rád pohovořím o problematice tvorby zákonů i otázce lidských práv. Pokud to bude pana prezidenta zajímat. Pozvánku mám na 28.ledna.
Co byste dělal v roli prezidenta vy, pokud by čistě hypoteticky měla vládnout pravice a kabinet by nebyl podle vašich představ?
Vedl bych jednání se všemi politickými stranami v parlamentu, respektoval bych výsledky voleb. Je v pořádku, když prezident řekne výtky k vládnímu programu, k obsahu koaliční smlouvy, nebo pokud vznese pochybnosti nad jednotlivými kandidáty. Ale pokud to nemá jeho výtka ústavní nebo zákonnou váhu, tak to nemá vliv na jmenování vlády.
Jak byste se vy zachoval v létě loňského roku, když koalice přišla s kandidátkou na premiérku Miroslavou Němcovou a chtěla ve vládě ODS, TOP 09 a LIDEM pokračovat?
I já bych měl stejně jako Zeman pochybnosti o pokračování takového projektu. Rozhodně bych ale jednal se všemi stranami v Poslanecké sněmovně a snažil bych se hledat provizorní řešení, které by si získalo podporu. Mnohem více bych směřoval k většinové dohodě. Zdůraznil bych to, že na rozdíl od Rusnokovy vlády oba dva předchozí úřednické kabinety vždy získaly důvěru sněmovny, právě proto, že to prezident vyjednal se stranami v parlamentu. Pokud by ve sněmovně byla jasná většina, tak by prezident měl většinu v Poslanecké sněmovně respektovat. Ale v tomto případě se ukázalo, že koalice 101 poslanců neměla.
Kromě zásahů do sestavování vlády a vnitřních poměrů ČSSD - je ještě něco, co Miloši Zemanovi jako prezidentovi vyčítáte?
Nesplnil svůj slib, že bude prezidentem, který společnost sjednocuje. Jedná zcela opačně. Přitom je to škoda i kvůli němu. Kdyby doopravdy zkusil jednat jako ten, kdo sjednocuje, byl by dnes většinově respektovaným prezidentem. Naprosto zbytečně uráží své politické oponenty, samozřejmě, to, co je špatně, je snaha o překračování pravomocí prezidenta. Nejen co se týče vlády. Stejně tak není dobře, když zákon říká, že prezident jmenuje profesory a Miloš Zeman prostě řekne, že to dělat nebude a že se dohodl s vládou, že to bude jinak. Prezident má povinnost postupovat podle platného práva. Nemůže odmítnout vykonávat svou povinnost. Navíc, přenést tuto odpovědnost na předsedu Senátu, není žádné řešení. Co když bude zvolen někdo, kdo také nebude chtít být "automatem na podpisy" a jmenování odmítne? Zase budeme měnit zákon?
Když sledujete náladu ve společnosti, vyhrál by podle vás Miloš Zeman prezidentskou volbu i letos?
Nechci to odhadovat. Ale myslím si, že zbytečně část své prestiže ztratil.
Jak vidíte svou politickou budoucnost vy? Vnitrostranické volby vedení budou až za rok, ale dokážete odhadnout, zda budete kandidovat na místopředsedu?
Rok je v politice opravdu dlouhá doba. Co se mé budoucnosti týče, jsem navržen do vlády na ministra pro agendu lidských práv. Pokud se mi bude v politice dařit, tak se této možnosti kandidovat do vedení nezříkám. Jednou jsem již ve vedení strany byl, takže nebudu vylučovat svou kandidaturu.
A co se kandidatury na hlavu státu týče? Zopakujete ji za čtyři roky?
Tak to je opravdu předčasná otázka. Ale platí, že pokud člověk jednou kandidaturu na prezidenta přijal, tak asi se nedá říct, že už by ji nepřijal v budoucnu znovu. Ale záleží na tom, jestli o mě bude někdo stát.
