Ústavní soud
Financování stran: rozhodnutí nebylo jednotné

Komplikované debaty, opakovaná hlasování a výměna soudce zpravodaje předcházely dnešnímu rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) o financování politických stran. Tři soudci, kteří zůstali v menšině, vyjádřili v odlišném stanovisku lítost nad tím, že většina pléna nedokázala jasně identifikovat největší ústavněprávní deficity současného modelu financování, a nepřispěla tak k jejich odstranění.

Odlišná stanoviska, takzvané disenty, soud zveřejňuje spolu s nálezem. Plnou právní váhu má však jen ta část nálezu, na které se soudci shodli v patřičné většině. Proto se po pondělku na financování stran nic nemění, soud totiž všechny návrhy skupiny senátorů na škrty v zákonech nakonec zamítl. Nynější model financování politických stran prý neohrožuje jejich volnou soutěž.

Podle Kateřiny Šimáčkové, Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka měl ÚS rozhodnout o protiústavnosti nynějšího nastavení stálého příspěvku pro strany nad třemi procenty podpory ve sněmovních volbách, dále příspěvku na mandát poslance nebo senátora a příspěvku na činnost politického institutu. Změnu prý mohl časově odložit s tím, že v tomto volebním období budou ještě platit aktuální pravidla.

"Zásadním byl pro nás zejména kumulativní efekt návrhem napadených státních příspěvků, disproporčně zvýhodňující parlamentní politické strany, respektive ty strany, které dosáhnou na stálý příspěvek, v soutěži politických stran. Stejná trojice soudců se přikláněla také ke zrušení pravidla, podle kterého si strany mohou půjčovat jen od bank.

Částečně se k odlišnému stanovisku trojice soudců připojil Jan Filip, další disent založený spíše na procesních výhradách sepsali také Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.

Právě Suchánek jako soudce zpravodaj při projednávání senátorského návrhu nahradil Šimáčkovou, jejíž názory patrně nezískaly dostatečnou podporu.

Z informací publikovaných soudem plyne také to, že dokonce osm soudců z patnácti, tedy matematická většina, navrhovalo zrušit na podnět senátorů alespoň omezení stranických úvěrů na banky a omezení příspěvku na podporu činnosti politického institutu jen na strany zastoupené ve sněmovně ve dvou ze tří posledních období. Znamenalo by to alespoň částečné vyhovění senátorům, byť ne také široké, jak navrhovali soudci Šimáčková, Šimíček a David.

Pro škrty v zákonech je ale u soudu potřeba získat většinu devíti hlasů z patnácti. I přes podporu osmi soudců tak dílčí změny neprošly. Závěry nálezu, které se týkají těchto dvou ustanovení, odrážejí stanovisko takzvané relevantní menšiny, přesto jsou plně závazné.

Podle europoslance a advokáta senátorů Stanislava Polčáka (STAN) je těsnost při hlasování soudců impulsem, aby se parlament pokusil zákon novelizovat. STAN následně v tiskové zprávě oznámil, že předloží návrh novely.