Ve věku 59 let náhle zemřel Eduard Janota, ekonom a někdejší ministr financí ve Fischerově úřednické vládě. Přečtěte si poslední rozhovor, který dal Týdnu v lednu 2011.
Nejste překvapen, kolik politiků říká, že Fischerova vláda nedělala nic a jen sbírala body za popularitu? Určitě jste to zaznamenal?
Mě to nepřekvapilo, protože znám politiky. Jaká je realita? Jednou nám říkali, že jsme od toho, abychom dovedli zemi k volbám a do věcí, které zavánějí politikou, nestrkali nos. A když jsme se takto chovali, tak nám zas říkali, že jsme vláda pasivní a nic neděláme. Já myslím, že pravda byla někde uprostřed. V rámci možného jsme věci řešili. Rozpočet byl v té době velice složité téma, politici byli rozhádaní...
Ale téma rozpočtu pro vás nebylo nic nového.
Já jsem měl na vládě po celá léta s rozpočtem vždycky obrovský problém. Mnozí ministři - spíše ti sociálnědemokratičtí -hráli politickou kartu. Permanentně jsme byli před volbami. To až tato poslední vláda si může schválit, co bude chtít.
A nemrzí vás, že zrovna v této vládě rozpočet nesestavujete?
Ne, ne. Nebudu zastírat, že ani v té úřednické vládě jsem nechtěl sedět.
Kdo všechno vás tehdy přemlouval?
Debaty jsem o tom vedl s Miroslavem Kalouskem, s tehdejším premiérem Topolánkem... Ale to definitivní rozhodnutí padlo po debatě s panem Fischerem. Bavili jsme se těsně předtím, než on měl jít k panu prezidentovi se jmény členů vlády, a ministra financí žádného neměl. Nějak si nepadl do oka s panem Tomášem Uvírou, který měl šéfem financí být... A pamatuju si větu, kterou mi tehdy pan Fischer řekl: "Tak já to budu muset dělat sám." Řekl jsem mu, že z toho by se zbláznil, a na poslední chvíli jsme se domluvili. Dneska toho nelituju, jsem tomu rád.
Myslela jsem si, že nakonec zamíříte do soukromého sektoru, a ne do polostátního ČEZ, protože přesun politiků do státních a polostátních firem jste vždycky kritizoval.
No, nemáte úplnou pravdu. Já dělám poradenství pro jeden zahraniční subjekt, a to je dnes řekněme třetina mé práce. Zbylé dvě třetiny opravdu věnuju ČEZu, protože tam je spousta problémů. A já to chci dělat na plný plyn. To mi zatím stačí. Netrpím ani finančně, i když se to s platem ministra srovnat nedá. Já jsem s ČEZem nepočítal. Ta věc se narodila v létě.
Politické strany se o vás netahaly? Myslela jsem, že o bývalé ministry tak populární vlády bude napříč politikou bitka.
Ne. Nebudu zastírat, kdo je mi blízký. Koneckonců už v květnu jsem podpořil TOP 09. Ale nechtěl jsem do politiky vstoupit.
Opravdu to odmítáte jen proto, že jste byl v KSČ a už do žádné partaje vstoupit nechcete?
Ano. Přesně tak. Do žádné jiné strany už nevkročím.
Přece je něco jiného být členem totalitní, nebo demokratické strany.
Ne, ne, ne. Tehdy jsem měl malé děti a čekal jsem na byt od ministerstva financí. Kdybych dělal nějaké problémy, byl bych z těch financí asi odejit. Bylo mi dvaatřicet, třiatřicet. Všechno to bylo trošku složitější. Tehdy to bylo z trestu. A teď už jen budu někomu fandit.
Nebylo pro vás traumatizující dělat rozpočty pro vlády ČSSD? Už jste kdysi zmínil, že nejhorší pro vás bylo pracovat pro Bohuslava Sobotku
Já jsem říkal, že největší šance na zlepšení situace ve veřejných financích byla za éry Bohuslava Sobotky, protože tehdy byly nejvyšší ekonomické růsty. Kolem šesti procent. I více. Tehdy se ale situace nevyužilo k radikální změně rozpočtové filozofie a k tlaku na úspory. Promarnila se největší šance.
Je Sobotka dobrý ekonom?
Já nechci říkat, jestli je dobrý, nebo špatný. Řeknu to tak, že po odborné stránce jsou mu ty věci jasné. Ale on více preferoval tu politickou stránku. Byl ochoten kvůli svému sbírání bodů pro ČSSD zapomenout na některé ekonomické kroky, na kterých jsme se dohadovali v rámci ministerstva. Stručně řečeno před ministerstvem preferoval partaj. 
Nikdy se nestalo, že byste bouchl do stolu a řekl mu, že pod tohle a tohle se nepodepíšete?
Že jsme se na něčem neshodli, to se dělo. Ale nebouchal jsem u toho do stolu. Jen jsem řekl, že nesouhlasím. Příklad - probíhala korespondence mezi mnou a jím, když se schvalovaly zákony před volbami 2006. A já jsem žádným podpisem nepodpořil těch 70 miliard, kterými se navyšovaly oblasti sociální, zdravotní a podobně. Na všechny ty návrhy zákonů jsem vlastnoručně psal "nedoporučuji". A on mě za to nevyhodil. Choval se korektně.
S kým se vám spolupracovalo nejlépe?
Já jsem začínal za Ivana Kočárníka a s ním jsem začal dělat vysokou rozpočtovou politiku. Dělili jsme spolu majetek federace. Zažil jsem jednání Bratislava - Praha -Brno. To byla jedna velká škola. Druhý člověk, se kterým se mi výborně spolupracovalo, byl Jiří Rusnok (ministr financí ve vládě Miloše Zemana, pozn. red.).
Ten nehrál sociálnědemokratickou politiku?
Právě že ne. Proto ho taky Špidla ve své vládě neudělal ministrem financí, protože on nechtěl hrát politiku deficitů. A proto skončil jenom jako ministr průmyslu. A třetí, s kým se mi dobře spolupracovalo, byl logicky Miroslav Kalousek. Byli jsme odborně na stejné vlně a navíc jsme kamarádi.
Horší to asi bylo s Vlastimilem Tlustým, že.
To byla tragédie. Tam nešlo o odbornost, ale o jeho chování. A o to, kým se obklopoval a kdo mi přikazoval, že to mám dělat tak, nebo onak. Třeba pan Petr Cibulka. Ten zinscenoval ty inzeráty v novinách, ve kterých byly hrubé nepravdy a nesmysly a podepsali pod to mě. Měl jsem o tom rozhovor s Tlustým, a ten předstíral, že o tom nevěděl. A za čtrnáct dní byl další takový nesmyslný inzerát, ve kterém byla chyba v řádu čtyřiceti miliard. A když jsem se proti tomu ohradil v médiích, druhý den mě vyhodil.
Rozuměl ekonomice?
Tlustý je mediálně velmi schopný, ale byl to střelec. Méně počítal a více mluvil.
Když vypukla ekonomická krize, jak jste se choval ke svým penězům? Investoval jste?
Já jsem v tomto směru konzervativní. A domácí finance spravuje moje žena. Já jsem na to neměl čas. Už to tak děláme pětatřicet let. Rozhodně jsme neutráceli.
Zatímco Václav Klaus lidem radil: Utrácejte, utrácejte, utrácejte.
To je americká cesta. Já nejsem ten americký typ, který by chtěl svou zemi zachránit tím, že se sám začne zadlužovat.
Máte vlastní prognózu na rok 2011? Jaký očekáváte hospodářský růst?
Pozitivně se jeví situace v Německu. Díky tomu odhaduju, že hospodářský růst bude letos zcela určitě vyšší než dvě procenta.
Začíná rok škrtů a...
Ne, ne, ne. Já si nemyslím, že začíná. Škrty jako takové musí skončit. Byl jsem kritizován, že jsem přišel s nějakou rozpočtovou politikou škrtů - a že to je málo. Já s tím naprosto souhlasím. Ale měl jsem na to čtyři pět měsíců a neměl jsem žádné politické krytí. Tudíž jsem žádný zásadní zákon nemohl nechat schválit. Nikdo by mi ho neschválil! Petr Nečas mi říkal, že tomu chybí sofistikovaná rozpočtová politika. A teď se podívejte na současnost! Jaký je rozdíl mezi mými škrty a mezi škrty premiéra Nečase? 
Žádný, což jsem vám chtěla říct, jenže mě přerušujete.
Žádný! Ale nejsem škodolibý. Ale teď už opravdu sranda končí. Nelze donekonečna jenom škrtat. Teď už jsou skutečně zapotřebí důchodová reforma, zdravotnická reforma...
Věříte, že je tato vláda udělá?
Věřím, že se o to aspoň pokusí.
To zkouší každá vláda, tedy OE mluví o tom.
Ale podívejte se na ty dohady. Jedni říkají, že školné ano, druzí ne. Všichni pořád opakují, že penzijní reforma musí projít napříč celým politickým spektrem...
To jste říkával i vy.
Dobře. Ale dnes říkám, že společnost je tak bipolarizovaná, že to prostě není možné.
Řekl jste, že situace Řecka nám nehrozí. Nehrozí nám ale státní bankrot za pár let v případě, že penzijní reforma nebude?
Věřím, že systém, který funguje dnes, by mohl fungovat ještě dva tři roky.
Je tedy tahle vláda ta poslední, která to musí udělat, jinak se důchodový systém zhroutí?
Ano, to by hrozilo nebezpečí, že Česká republika bude sklouzávat na trajektorii zemí, které dnes mají velké problémy. A nemusíme mluvit jenom o Řecku. To může být Španělsko, Portugalsko... Přitom skoro před třemi lety byly Španělsko nebo Irsko vzorem! Zkrátka my musíme něco začít dělat. Budu citovat pana prezidenta: "Tahle společnost si žije nad poměry." Já vím, že tohle těžko vysvětlíte prodavačkám a řidičům tramvají. Ale realita taková je.
Odpovídají vládní škrty realitě? Nejsme zase pozadu?
Asi jsme pozadu, škrty měly být větší. Když to srovnám s tím, jak dnes musí škrtat země, které jsou v problémech, tak u nás se vlastně nic neděje. Rumuni škrtali patnáct procent z důchodů. My jsme neškrtli ani korunu. My jsme loni nevalorizovali, ale teď valorizujeme o 3,9 procenta.
A vy byste jako ekonom doporučoval v současnosti důchody spíše škrtat?
Ne, ne. V dané chvíli je na stole otázka, jestli se muselo valorizovat. A i to je dost výbušná věta. Myslím, že jádro pudla je v celém tom systému sociálních dávek. To je gros úspor. Přál bych všem, kteří mají z pohledu hospodaření státu lehkovážnější názory, zažít situaci, kdy opravdu o něco jde. Já jsem zažil celonoční jednání ministrů financí, kdy se řešilo, že něco musíme udělat a uklidnit trhy, protože dluhopisy pro Řecko a Irsko letí na úroveň osmi devíti procent (má na mysli růst výnosové míry dluhopisů, pozn. red.), což by při jejich dluzích bylo neufinancovatelné... Proto se přijímají různé záchranné balíčky, které vycházejí z toho, že Evropská centrální banka půjčí té které zemi, a když ta země nebude splácet, tak se ostatní země složí na splátky...
Oddechl jste si, že nejsme v eurozóně?
Zcela určitě. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdybychom byli v eurozóně a já přijel z Bruselu s prohlášením, že jsem odsouhlasil, že budeme na země, které mají ve svých financích nepořádek a žily si nad poměry více než my, přispívat...
To byste asi musel začít chodit s ochrankou.
Ochranku jsem zažil a nikomu to nepřeju. Nějak mě neuspokojovalo, že jsem měl každé ráno před bytem dva hlídače. Přiznám se, že jsem kvůli tomu ani nejezdil na chalupu. Připadalo mi to divné, nechtěl jsem být v takových situacích viděn.
Je a byl k něčemu NERV, tedy Národní ekonomická rada vlády?
Já znám NERV ze dvou pozic. Je to zásobárna nápadů, velmi fundovaných a velmi promyšlených, ale zároveň jdoucích nad rámec politických možností a možností této země. Jako ministr financí jsem z nápadů NERVu nic nemohl použít. Nic z toho se ani neprojednalo ve vládě. Nejde jen o to, mít dobrý nápad. Ale taky stát u toho nohama na zemi.
Slyšela jsem stejné věci OE že to byly zajímavé akademické debaty, které členy NERVu bavily, ale bylo to absolutně nepoužitelné.
Ano. Sám jsem zvědav. Podívejte se třeba na penzijní reformu. NERV ji vidí ve třípilířovém systému, ve zvýšené odpovědnosti člověka za svůj pozdější život v penzi... Ale může tohle projít? Tohle značnou část populace naštve. Lidi si říkají, že si platili na důchod, tak proč by si ještě něco měli připlácet. A vůbec si ten člověk neuvědomuje, že on platil na důchod ne sám sobě, ale někomu úplně jinému, který je o dvacet let starší nebo třeba už ani nežije. A že na jeho důchod, pokud se něco zásadně nezmění, bude platit taky někdo jiný. Třeba vy budete platit na můj... 
Kolik si připlácíte na důchod?
Já si připlácím maximální možnou částku, abych měl nejvyšší podporu. Myslím, že to je patnáct set.
Ministr Drábek se mi smál, že si připlácím pět set.
To je myslím opravdu málo.
Nebojíte se žaloby kvůli IPB, kterou podává Miroslav Kalousek? Nebude se to týkat i vás?
Víte co, já jsem nepodepsal nic. Na financích jsem byl třicet jedna let, ale tři měsíce ne, v době, kdy byl ministrem Tlustý. A tehdy se dohodly dokumenty, které řešily vztah mezi českým státem a Nomurou.
Tak jste nakonec Tlustému za vyhazov i vděčný, ne?
Dneska bych mu možná měl poděkovat. A co se týče mého působení jako náměstka za Mertlíka, tam jsem přišel k hotové věci. Tam něco schválila, respektive doporučila bankovní rada. Pak bylo noční jednání vlády, kde všichni ministři kromě Grégra navrhnuté řešení odsouhlasili. A poté jsem jako náměstek dostával pokyny a příkazy, které vycházely z usnesení vlády...
Každopádně pod memorandem Kompenzace záruky jste podepsán.
To byla smlouva o státní záruce a na ní participovalo ministerstvo financí a obchodní banka. Chci říct, že po letech jednu věc na financích téměř nikdo nevěděl - nikdo nevěděl o tom, že proběhly jakési pařížské schůzky (utajené setkání v Paříži v létě 2000, dva týdny před uvalením nucené správy na IPB, mezi guvernérem ČNB Josefem Tošovským, ministrem financí Pavlem Mertlíkem, šéfem ČSOB Pavlem Kavánkem a Remim Vermierenem, šéfem KBC, která vlastní ČSOB, pozn. red.). Já o tom jako náměstek ministra neměl tušení. Dozvěděl jsem se to až pak a byl to pro mě šok. Opravdu jsem si naivně myslel, že tahle věc se narodila ze dne na den. Věděl jsem, že probíhala koaliční jednání. Věděl jsem, že ve velkých problémech byla i Komerční banka a že byl návrh řešit Komerční banku a IPB dohromady...
Míval jste pocit, že vaše práce na ministerstvu je marná?
Často. Ale každý jsme strůjce svého štěstí, takže se nelituju. Mohl jsem toho nechat a jít se živit jinak.
Pavel Kohout teď vystoupil z NERVu. Taky je otrávený. Vadí mu systém zadávání veřejných zakázek.
To kdyby se zpřísnilo... Tam opravdu miliardy lítají.
Potkal jste někdy politika, který by upřímně chtěl s tímto systémem něco udělat?
S tím korupčním? Asi ne. Už léta se hovoří o veřejných nákupech pro státní správu. Mluvilo se o tom už v roce 2003. Máme rok 2011 a každé ministerstvo si kupuje IT, auta, vybavení... Ministr dostane limit peněz, a ten si utrácí - doufám, že v mezích zákonů - za věci, o kterých si rozhodne sám... Opravdu je to... velmi benevolentní.
