Prezidentská amnestie
Marvanová: Klaus vzal lidem naději, že stát bojuje s podvodníky

Amnestie vyhlášená prezidentem Václavem Klausem ukončila mnoho soudních řízení ještě předtím, než byl vynesený rozsudek. Oběti trestných činů se tak budou muset domáhat náhrady v civilním řízení a v něm dokazovat, že pachatelé spáchali trestný čin, který je poškodil. "Ale jestliže se podle amnestie na pachatele pohlíží jako na nevinného, tak v takovém případě nemůže poškozený prokázat v civilním řízení, že je pachatel vinen," kritizuje amnestii v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ známá advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti Hana Marvanová.

Jakou šanci mají oběti trestných činů, které byly amnestované, že získají náhradu škody?

U trestných činů, kde již byl vynesený pravomocný rozsudek a trestní řízení skončilo, se amnestie poškozených nijak nedotkne. Horší to je u obětí činů, kde bylo zastaveno trestní řízení ještě před vynesením pravomocného rozsudku.

Proč?

Trestní řízení totiž skončí, a pokud se v jeho rámci přihlásili o náhradu škody, tak skončí i pro ně, aniž bylo rozhodnuto o jejich nároku. Tím jsou velmi podstatně poškozena jejich práva. Pokud totiž budou i nadále požadovat odškodnění, budou tak muset učinit v civilním řízení - tedy podat žalobu. A to naráží na několik zásadních úskalí. Budou muset zaplatit soudní poplatky, najít si advokáta a tak dále. Náklady tedy musí nést poškozený; v případě trestního řízení se totiž jen přihlásí, nemusí platit žádný poplatek, nemusí si najímat advokáta, nemusí sepisovat žádnou žalobu. V tom je ten rozdíl.

Dá se říci, kolik ty náklady pro ně budou činit?

V trestním řízení jsou minimální. Soud z úřední povinnosti rozhodne o nároku, postižený se o něj pouze musí přihlásit. Ale v civilním řízení je vymáhání náhrady škody důkazně složité, takže si neumím představit, že by byl někdo schopen soudit se o něj bez advokáta. A náklady na něj dosahují tisíců až desetitisíců korun, podle toho, jak dlouho to trvá. Navíc je tam soudní poplatek, který činí pět procent žalované částky. Když třeba poškozený požaduje náhradu ve výši 500 tisíc, činí soudní poplatek 25 tisíc. Je samozřejmě možné požádat o osvobození od poplatku. Ale to je zase procesně složité, je potřeba mít na to advokáta. Největší překážka však není finanční, ale důkazní.

Jak tomu mám rozumět?

V trestním řízení provádí dokazování z úřední povinnosti soud a žalobce placený státem navrhuje důkazy k usvědčení pachatelů. V civilním řízení to důkazní břemeno má žalobce, kterým je poškozený, oběť činu. A ten musí prokázat všechno. Nejenom výši škody, to, že mu byla způsobena, ale i to, že ji způsobil právě pachatel. A to naráží na největší úskalí. Jestliže se podle amnestie na pachatele pohlíží jako na nevinného, tak v takovém případě nemůže poškozený prokázat v civilním řízení, že je pachatel vinen. Civilnímu soudu ani nepřísluší rozhodovat o tom, že byl spáchán trestný čin. Podle mého názoru je důkazní situace taková, že si neumím ani představit, že by se bez trestního rozsudku mohl poškozený domoci rozsudku civilního soudu o náhradě škody.

Ale už se objevila vyjádření, že to ani tak složité nebude...

Četla jsem na internetu vyjádření advokátů, že to není žádný problém, že i dnes oběť - pokud není rozhodnuto o jejím nároku v trestním řízení a je odkázána po odsuzujícím rozsudku na civilní řízení - odškodnění získává. Ale my tady hovoříme o situaci, kdy nebude trestní rozsudek vynesen. Když má poškozený v ruce odsuzující rozsudek nad pachatelem, tak už není tak složité vymoci potom nějakou náhradu škody a spor je jenom o výši. Ale v tomto případě hovoříme o situaci, kdy nebude žádný odsuzující rozsudek, není žádný výrok, že pachatel je vinen, není výrok, že způsobil trestný čin ani není žádný výrok o tom, že ten dotyčný, ta oběť, je poškozen. Takže poškozenému chybějí tato rozhodnutí a on je nemůže nahradit tím, že by to prokázal v civilním řízení.

A to se bude týkat všech obětí trestných činů, kde byl vyhlášena amnestie bez rozhodnutí soudu?

Jsou výjimečné případy, kdy třeba nebylo skončeno trestní řízení úplně, ale bylo vyneseno pravomocné rozhodnutí o náhradě škody. Týká se to třeba H-Systemu. To je mezní případ, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o náhradě škody, ale nebylo rozhodnuto pravomocně o výši trestu. V takovém případě - ale to je můj právní názor - se amnestie na ten případ vztahovat může, pokud jde o trest, ale nemůže zpochybnit náhradu škody, pokud již o ní bylo pravomocně rozhodnuto. V ostatních případech, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto o náhradě škody, ale platí, co jsem říkala. Tedy že poškozený de facto ztrácí možnost vymoci náhradu škody. Formálně to právo má, ale nebude moci unést důkazní břemeno.

Mají šanci třeba ti poškození požádat třeba o spisy vedené v trestním řízení a odrazit se od toho v civilním řízení?

Samozřejmě každý, kdo má právní zájem, může nahlédnout do spisů, pořídit si z nich opisy, kopie. To jistě možné je, ale to není totéž jako prokázat to v řízení. Takže i když poškozený předloží důkazy z trestního řízení, tak pokud pachatel v civilním řízení neuzná svou vinu, neřekne ano, já to uznávám, způsobil jsem škodu, ale bude se bránit, tak bude muset oběť dělat to, co dělá státní zástupce v trestním řízení. Prokazovat, že pachatel je vinen. Ale jak to udělat, když tady je výrok o amnestii, který soud musí respektovat, a ten výrok zní, že pachatel je nevinen, že nic nezpůsobil... To je kvadratura kruhu, důkazně neřešitelná situace. Musíte někomu prokázat vinu, ale podle zákona se na něj hledí, jako že je nevinný a že nic nespáchal, a soud to musí respektovat.

Takže ti poškození mají v tomto případě minimální, ne-li žádnou šanci získat odškodnění?

Ano, přesně tak. A já zvažuji, že se budu za poškozené, kteří by tím byli poškozeni, eventuálně domáhat náhrady škody podáním ústavní stížnosti nebo postupovat tak, aby jiným způsobem než klasickou civilní žalobou uplatnili svoje nároky. Domnívám se totiž, že tady bylo poškozeno jejich právo na spravedlivý proces. To obsahuje článek 36 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavy. A myslím si, že je to věc přesně pro Ústavní soud. A z toho pak možná plynou nároky proti státu na náhradu škody, pokud to bude opravdu nevymahatelné proti pachatelům.

A kdy případně byste ústavní stížnost chtěla podat?

Společně s dalšími odborníky nyní studujeme podklady, dáváme dohromady argumentaci a záleží na tom, který poškozený se pro to rozhodne. Já jsem za poslední dny s řadou z nich hovořila a musím říct, že oni už nevěří ničemu. Jejich reakce byla, že je všechno marné, a doprovázeli ji slovy, která se vůbec nedají do médií opakovat. Ty oběti v důsledku amnestie  budou mít pocit, že už stát nestojí na jejich straně, ale na straně podvodníků, že už nebudou věřit státu, aby dál podávali jakékoliv žaloby.