Církevní majetky
"Obhájce" vlády: Do restitucí nás dotlačil soud

Nepředpokládám, že by Ústavní soud zrušil zákon o církevních restitucích, říká ministr bez portfeje a šéf legislativní rady vlády Petr Mlsna. V Brně bude ve středu hájit postoj Nečasova kabinetu, který normu předložil a pak protlačil parlamentem i přes nesouhlas opozice. Jaké má v rukávu argumenty? Na to Mlsna odpovídal v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Jak budete před Ústavním soudem hájit zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi?

Už před přijetím zákona o církevních restitucích Ústavní soud v roce 2009 konstatoval, že stát svou nečinností porušuje právo na vlastnictví a další ustanovení ústavního pořádku, a tudíž potom i v období 2009-2012 vyhověl některým individuálním stížnostem na vydání historického církevního majetku s poukazem na to, že se církve nemohou svého majetku domoci jinak než tím, že podávají určovací žaloby. Stát tedy v podstatě přijetím zákona o církevních restitucích naplnil požadavky Ústavního soudu, aby zabránil nekontrolovanému vydávání majetku přes určovací žaloby.

Podle odpůrců zákona církev získá i majetek, který jí nikdy z právního hlediska nepatřil. Stejně tak zpochybňují i výpočet a rozdělení finančního odškodnění. Jak se vypořádáte s těmito námitkami?

Argumentace, že by se snad mohl vydat i majetek, který církvi nikdy nepatřil, je zcela lichá. Pokud by to tak bylo, pak logicky platí, že by nic nebránilo církvím už v posledních dvaceti letech, aby se takového majetku domáhaly. Pokud jde o hodnotu církevního majetku, všechny dokumenty jsou dostupné na stránkách ministerstva kultury a byly zveřejněny. Výsledná finanční náhrada ve výši 59 miliard je za majetek, který nelze vydat, protože není v držení státu. A není nic utajovaného, jaké mediány a koeficienty se u jednotlivých typů nemovitostí volily.

A nebojíte se, že zákon u Ústavního soudu narazí kvůli projednávání v parlamentu? I na to se od opozice snesla vlna kritiky, třeba kvůli omezování debaty v Poslanecké sněmovně.

To je záležitost, ke které se budou před Ústavním soudem vyjadřovat zástupci parlamentu. Pokud jsem měl ale možnost seznámit se s návrhem, který podali odpůrci, domnívám se, že v něm uvedené výhrady jsou natolik marginální a liché, že by Ústavní soud pro procedurální pochybení neměl dospět ke zrušení zákona.

A co by se stalo, kdyby Ústavní soud přece jen zákon o církevních restitucích zrušil?

Vláda je od počátku přesvědčena, že jde o zákon, který je v souladu s ústavním pořádkem. To znamená, že nepředpokládám, že by ho Ústavní soud zrušil. Ale přece, pokud by jej snad Ústavní soud zrušil nebo zrušil některé jeho části, záleželo by na tom, jaké části by to byly, popřípadě, co by Ústavní soud konstatoval. Nadále totiž budou v platnosti smlouvy uzavřené mezi státem a církvemi. A byl to Ústavní soud, který odmítl návrh na předběžné opatření, aby se tyto smlouvy neuzavíraly.