Očima odborníků
Politologové: Babišova vláda? Zatím nestabilní a turbulentní

Uplynul bezmála měsíc od vyslovení důvěry a jmenování nové vlády Andreje Babiše. Za tu dobu se však stalo nespočet událostí, které stabilitě vládě moc nepřidaly. Jak se na vývoj a nečekané zvraty ve vládě dívají čeští odborníci? Bude koalice ANO, ČSSD a KSČM skutečně fungovat tak, jak má? Redakce on-line deníku TÝDEN.CZ položila tři stejné otázky několika zkušeným politologům. Podívejte se s námi, jak zareagovali.

Jan Kubáček, politolog a ředitel Phoenix Research

1. V podstatě se ukazuje, že Andrej Babiš se nepřipravil na situaci, že bude po průběžným tlakem. Mám na mysli samozřejmě tu personální zběsilost, která doposud panovala. Pan premiér si měl ověřit profily jednotlivých kandidátů na ministry, protože ti vždy byli a jsou vděčným terčem opozice. Máme tu již několik problematických momentů. Prvním se stal pan Poche a jeho nezvolení, druhý se projevil u paní Malé kvůli podezření z plagiátorství u závěrečných vysokoškolských prací a podobně to bylo už i u exministra práce a sociálních věcí pana Krčála. Andrej Babiš si hodně zakládá na tom, aby veřejnost viděla, že je tvrdý, nesmlouvavý, že odmítá přijmout migranty, ale kuriózně je toto téma, které jednoznačně cílí na veřejnost, aby získal popularitu, podporu, body, zakryto až tragikomickými okolnostmi kolem stávajících ministrů a jejich odchodů.

2. Myslím si, že zatím probíhá naprosto důležitá komunikační linka, která se jeví jako bezproblémová. Vidíme vůli na obou stranách - jak u premiéra Babiše, tak i u předsedy ČSSD Jana Hamáčka. A to si myslím, že je naprosto klíčové pro budoucí fungování vlády. Pokud budou mít tito dva stále společné důvody kooperace, bude výhodné táhnout za jeden provaz, myslím si, že vláda má šanci mnohé ustát.

3. Pan prezident rozhodně bude důležitým partnerem, protože v podstatě je svého druhu koaliční silou. Je to člověk, který ukazuje, že může problematizovat, jako například v případě pana Pocheho, a naopak vládě pomáhat a ulehčovat. V tomto případě narážím na obměny na ministerstvech - kdyby pan prezident chtěl, může celý proces jmenování nových ministrů prodlužovat a tím tu vládní bolístku jen prohlubovat, což on neudělal. Dokud si budou všechny strany vyhovovat, tak v mnoha ohledech bude Miloš Zeman vycházet vládě vstříc. Pokud ale - jak se říká - padne u nějakého tématu kosa na kámen, dokáže pan prezident Zeman dělat velké problémy. A jestli je to správné? V politice se nehraje na to, co je správné a co není. Naopak, jde o reálný stav věcí a v české politice platí to, co jsme již v minulosti několikrát zaznamenali: když je slabý premiér a vláda, politické strany jsou roztříštěné, tak se automaticky silným lídrem stává prezident.

Petr Sokol, politolog z vysoké školy Cevro Institut

1. Zatím se vláda ukazuje dost turbulentně. Zejména v tom, že předvedla, jak je její personální složení velmi nestabilní. Těžko říct o současné vládě něco jiného než to, že v ní zatím jen dochází ke změnám. Přestože sama ještě není kompletní, tak už v ní jsou dva noví, "vyměnění" ministři.

2. Je běžné, že v koalici, kde je více, jak dvě strany, se objevují během funkčního období krize, jak se partneři snaží vůči sobě vyprofilovat. V tomto případě to ovšem začalo velmi brzy, nicméně neočekávám, že by se to do budoucna nějak zásadně zhoršilo. Kde vnímám slabé místo, to je ČSSD, kde bude rozbuška, díky níž vláda nemusí vydržet celé čtyři roky. Uvnitř ČSSD panuje nejednota, což dokládají výsledky referenda, kde to skončilo "jen" 59 ku 40.

3. Myslím si, že již při sestavování a podle zrodu vlády se ukázalo, že skutečně prezident Zeman hraje téměř roli dalšího koaličního partnera. Prosadil si ministra zemědělství, naprosto na hraně ústavy prosadil nejmenování ministra zahraničí. Znamená to proto, že půjde o vládu, na kterou bude mít Miloš Zeman zásadní vliv.

Zdeněk Zbořil, politolog

1. Musím poznamenat, že to není vláda jen Andreje Babiše, ale také Miloše Zemana. A předpokládám, že na ni pan prezident bude mít vliv i při důležitých rozhodováních v pro něho důležitých věcech. Nejen například při schvalování státního rozpočtu, ale i při transformaci takzvaných nevolených elit (ekonomických, vojenských, bezpečnostních aj.). Jejím problémem bude, podobně jako většiny koaličních vlád s výjimkou let takzvané opoziční smlouvy, že bude mít daleko k dosažení ústavní většiny, ale i prosté většiny v Poslanecké sněmovně. A samozřejmě, bude snadnější jí vyslovit nedůvěru, mimo jiné i proto, že zejména ČSSD, ale i KSČM se k ní už od prvních dnů její existence chovají spíše jako její konkurenti, nikoli jako vládní partneři.

2. Právě proto, co jsem již řekl, že nová Babišova vláda bude vystavena útokům různých politických stran, nejen opozičních, ale i koaličních, které ji nemusejí vždy vyslovovat nedůvěru, ale mohou její činnost omezovat, nebo dokonce umrtvit, je samozřejmě otázkou, zda se Babišova vláda nebude snažit vládnout bez spolupráce s Poslaneckou sněmovnou a raději spoléhat na pana prezidenta. Anebo právě naopak, podaří-li se jí najít v parlamentu konsensus, dokonce i s opozičními stranami, bude moci omezovat vliv pana prezidenta na výkonnou moc, které je podle naší ústavy hlava státu součástí. To se může projevit právě při jakýchkoli výměnách ministrů. A nemusí jít ani o jejich zfalšované diplomky. Možná bych si proto mohl dovolit tvrdit, že tato Babišova vláda bude nestabilní, ale která vláda České republiky od roku 1993 vlastně byla?

3. Ano, mohlo by to tak být a bude záležet na chování všech parlamentních politických stran, zda tomu tak bude, či nikoli. Snad by si ti temperamentně na veřejnosti vystupující reprezentanti všech politických stran mohli konečně uvědomit, že prezident republiky nemá sice neomezené pravomoci, ale objem jeho moci se zvětšuje v době jakékoli politické, ekonomické, ale i morální krize. Ale to je historický problém české politiky, snad dokonce už od dob tak řečeného Dalimila.