Projev Jiřího Paroubka

Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci,

před několika dny jste byli svědky toho, že prezident republiky Václav Klaus přijal mé pozvání a promluvil jako host na sjezdu České strany sociálně demokratické, kterou označil za nejstarší demokratickou politickou stranu v zemi. Odměnou za nadstranický a státnický projev mu byl vřelý a uznalý potlesk delegátů, neboť byl jasně motivován respektem ke všem politickým uskupením, která k tvorbě i plnění svých programů přistupují z hlediska zájmů republiky a jejích občanů jako celku.

Vyslechli jsme na jedné straně výzvu k odporu proti politikaření a na druhé straně apel na posilování svornosti, slušnosti a vzájemnosti. Osobní účast i projev prezidenta nás inspirovaly tím spíše, že pozvání přijal bez ohledu na neskrývaný záměr opozice iniciovat znovu hlasování o nedůvěře současné vládě vedené Občanskou demokratickou stranou.

Svědčí to o tom, že ne každé vyjádření nedůvěry lze nazývat politikařením a že svornost a vzájemnost je možné pěstovat jen tam, kde je slušnost reálně a opravdově vnímána jako spravedlnost mimo psaný zákon. Není-li tomu tak, je v zájmu republiky a jejích občanů jako celku, aby došlo k nápravě s využitím všech nástrojů, které skýtá demokratické uspořádání státu.

Domníváme se s plnou vážností, že taková situace nastala a že je třeba současnou vládu podrobit znovu širšímu testu důvěry, bez které nemůže mít mandát. Připomínáme přitom, že i současný mandát vlády je založen na hlasech několika stranických odpadlíků, kteří sice za velmi podezřelých okolností umožnili existenci vlády, ale nezajistili jí skutečnou důvěru.

Tím bylo způsobeno, že se tato vláda od samého počátku zákonitě potácí mezi neduživou existencí a spěšným zánikem, a tím poznamenává veškerou svou činnost ve vnitrostátním i mezinárodním měřítku - zejména při výkonu evropského předsednictví. Zároveň ji nutně tíží svědomí ze způsobu, jakým její nejsilnější součást získala chabé vítězství v parlamentních volbách roku 2006, když v rozhodujícím momentu volebního boje veřejně a s podporou části sdělovacích prostředků hanebně, lživě osočila Českou stranu sociálně demokratickou z přímé účasti na organizovaném zločinu, aby získala na svou stranu alespoň část nerozhodnutých voličů.

Máme ještě v živé paměti, jak současný předseda vlády a tehdejší předseda ODS ve svém vyjádření 23. května 2006 mluvil o propojení představitelů sociální demokracie s organizovaným zločinem a jak tehdejší místopředseda Poslanecké sněmovny za ODS a nynější ministr vnitra několik dní předtím v tiskovém prohlášení horlil o závažných případech korupce a prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, cituji: "reprezentovaných významnými funkcionáři sociální demokracie". Přitom šlo o vykonstruovaná obvinění a o takové zásahy do základních práv a svobod, že budou ještě dlouhou dobu plnit soudní síně v tuzemsku, a bude-li třeba, i v zahraničí. A připomínám, že nic z těchto obvinění se nepotvrdilo.

Premiérovi muži se však nedávno znovu vyznamenali. Vzpomeňte si na rozpravu, která se zde uskutečnila přesně před týdnem, o akci pana Dalíka - osobního přítele a rádce premiéra Mirka Topolánka - v České televizi na záchranu přeběhlické hvězdy poslance Wolfa podezřelého z defraudace. Jak uvedl v sobotu jeden český deník, premiér se svým vlastním přičiněním stal zosobněním nepřípustných zásahů - takzvaně ve vyšším zájmu - do činnosti státních zastupitelství, soudů i médií. Předseda vlády místo aby vyvodil z celé záležitosti adekvátní důsledky, ohromil celý národ prohlášením, že disponuje důkazy od Bezpečnostní informační služby o zmanipulování volby prezidenta republiky Václava Klause, aniž by je hodlal však předložit.

To náramně zapadá do celkového stylu. V roce 2006 měli být voliči šokováni údajnou metamorfózou vlády sociální demokracie v organizované zločince, zatímco v roce 2009 se mají patrně dozvědět, že prezident republiky získal své postavení nelegálně. Jen těžko si lze vybrat, co je mezi těmito krajnostmi horší, a zároveň domyslet, proč je právě nyní zpochybňována legitimita prezidentské volby.

Tážu se tudíž, může-li mít vláda postavená na takto prekérních základech skutečnou důvěru, a tedy i mandát ke své další existenci. Je možné takovou vládu tolerovat s poukazem na potřebu pospolitosti, svornosti a vzájemnosti, navíc v době propukající hospodářské krize? Odpovídám s plnou vážností, že již jen z těchto důvodů to možné není. Uvedeným způsobem se chová pouze vláda, která nepociťuje náležitou odpovědnost.

Taková vláda nemůže hrát vážnou roli při uskutečňování požadavků na prioritní zachovávání zájmů republiky a jejích občanů jako celku. Za takové vlády žádný apel na zachování stability neobstojí a jakékoliv poukazy váhajících poslanců na riziko údajné vládní krize, nežádoucího rozkolu či potřebu státnické zodpovědnosti mohou být chápány jen jako těžce nalezená zástěrka pro zachování současného stavu, ve kterém především osobní či partikulární zájmy hrají roli nejdůležitější.

Nejde však jen o etickou dimenzi politiky současné vlády. Jsou zde vážné a zásadní rozdíly v chápání současných výzev současného světa i ve způsobu, jak jim čelit, přičemž nynější vláda nemá v širokém spektru občanské společnosti potřebnou podporu. Tato vláda především záměrně zavírá oči před důsledky dopadů světové hospodářské krize, která těžce doléhá již na statisíce našich občanů i pracovníků ze zahraničí. Tak jako v mnoha dalších oblastech, vytváří i zde současná vláda z republiky politický a hospodářský skanzen vyvoláváním dojmu, že globální problémy zde nehrozí. A pokud ano, tak jen okrajově. Pod pláštíkem údajného nebezpečí takřečeného populismu jen s krajním odporem přijímá opatření, která ve vyspělých zemích již dávno fungují v plném rozsahu.

Patrně nikde na světě, a určitě ne v Evropě, je vláda ke svým občanům pod uvedenou záminkou tak skoupá, jako kdyby chtěla ještě vytrestat všechny, kdo nesou na svých bedrech největší tíži globálního kapitalismu volného trhu. Ač je to k neuvěření, tato vláda přes veškerá očekávání zřejmě hodlá využít stávající krize k dalšímu uplatňování svých záměrů ničím nekontrolovaného neoliberalismu spojeného s nebývalou politickou agresivitou vůči daňovým poplatníkům a vůči každému, kdo již nehodlá akceptovat víru v samospasitelnost volné soutěže v podmínkách 21. století.

Myšlenka sociálního státu prosazovaná sociální demokracií, ale v západním světě nejen jí, je jim stále více cizí, protože představuje hlavní oporu těm, kdo odmítají sociální darwinismus vrostlý v té či oné formě téměř do všech sfér hospodářského a společenského života a kdo ji považují za dávný přežitek časů Pickwickovského kapitalismu 19. století.

Je možné sledovat na vlastní oči, jaké vnitřní utrpení působí některým představitelům této vlády nezřídka jen účast v západoevropských strukturách, kde se vyžaduje jediné: neomezovat prostor pro pluralitu názorů, vytvářet atmosféru otevřenosti a uvědomovat si souznění se základními hodnotami, na nichž je evropská spolupráce založena. Hlavní a nejsilnější politický proud této vládě tedy není ani v nejmenším ztotožněn s evropskými hodnotami a v situaci objektivní nutnosti vyrovnat se s dočasným předsednictvím v Evropské radě předvádí světu politiku chameleona kombinovanou příležitostným okopáváním ze zálohy. Exemplárním případem v tomto ohledu je záležitost tzv. lisabonské smlouvy.

Pokud jde o vnitrostátní záležitosti, je třeba otevřeně poukázat na to, že této vládě se zejména v poslední době daří významně snižovat úroveň justice, zejména autoritu soudní moci a státního zastupitelství. Důvěra občanů ve stát, ve kterém se domohou spravedlnosti pomocí placených úředníků, který bude svou činností zakládat na přísných zásadách nezávislosti a nestrannosti, poklesla na zatím nejnižší bod. Svědčí o tom skutečnost, že pro soudnictví se již nevratně vžívá označení justiční mafie, aniž by se v zásadě jednalo o pouhou nadsázku. Přitom nelze opomenout, že tento trend jde proti přesvědčení a zásadám mnoha poctivých soudců a dalších pracovníků justice, kteří tímto stavem neúměrně a hlavně nezaslouženě trpí, aniž by mu mohli účinně čelit. Vyhlášení Unie státních zástupců a Soudcovské unie proti setrvání paní Vesecké ve funkci nejvyšší státní zástupkyně je aktem čirého zoufalství. Nové generace soudců nezřídka rychle ztrácejí původní nadšení, se kterým se o tuto jinak vysoce prestižní kariéru ucházely a na kterou se vydaly s velkými nadějemi na svůj vlastní příspěvek k realizaci myšlenky právního státu. Obdobný chaos vládne v tvorbě zákonů, ať už se jedná o přípravu návrhů zákonných norem, nebo o vydávání odvozených právních předpisů, zejména na ministerstvech.

To jsou jen hlavní výtky, které je třeba v tuto chvíli adresovat této vládě, a to s nejvyšší vážností. Obdobně by bylo možno pokračovat v oblasti školství a vědy a zejména ve zdravotnictví. Bezradnost z nedostatku školek po jejich masivním rušení jako údajného pozůstatku někdejší nepřijatelné ideologie - co na tom, že něco podobného chtějí také v západní Evropě - působí katastrofálně na celou oblast zaměstnávání žen. Totální destrukce jednotné školské soustavy a přístupu ke vzdělání nemá žádnou smysluplnou náhradu. Denní střety s hloupými, neživotnými teoriemi vnucovanými na počkání, omezenými tak řečenými poradci všeho druhy, zábava namísto kultury a preferování všeho, co život v podstatě ničí a zatracuje, se v mnoha případech stala normou. Je proto načase ptát se velmi hlasitě, kdo je za to zodpovědný, kdo s tím nic nedělá a komu to dokonce vyhovuje. Pravdou je, že dokonce i poslanci z řad vládních stran stále častěji pochybují za těchto okolností o smyslu vlastní vlády.

Shrneme-li proto a dáme na misku vah současný stav vládnutí v České republice, existuje nejméně pět zásadních důvodů pro vyslovení nedůvěry.

Tato vláda je euroostudná, a to zejména v tom smyslu, že jako vláda předsednické země Evropské unie nemá vůči Evropské unii jasný postoj a není schopna zajistit schválení lisabonské smlouvy. Nyní lpí na svém předsednictví jako na jediné možnosti, jak odůvodňovat své setrvání.

Tato vláda je vládou založenou na kupčení s poslaneckými mandáty a na přetahování předem vytipovaných poslanců. Tím je zároveň odsouzena k tomu, aby jakékoliv její rozhodnutí se rovněž stalo předmětem zvláštního obchodu.

Tato vláda je vrcholně ignorantská, neboť již dávno nenaslouchá ani potřebám a požadavkům svých voličů, natož široké veřejnosti, takže není schopna čelit dopadům ekonomické krize. Se všemi návrhy přichází opožděně, je ideologicky předpojatá.

Tato vláda je díky systému svého fungování a vztahům, na nichž je založena, neschopná činit zásadní rozhodnutí a jako exekutiva pouze přežívá bez hlubšího smyslu a významu pro občany této země. Snad jen proto, aby příslušným lobbistům dokázala ještě něco zprivatizovat.

Tuto vládu je konečně možno nazvat i vládou nedemokratickou, neboť zejména její hlavní proud neváhá v zájmu získání a udržení moci využít proti svým politickým oponentům i kontaktů v policejních složkách a dalších silových centrech, očerňuje s prefabrikovanými materiály politickou opozici a vytváří všeobecnou atmosféru podezírání a strachu.

Jelikož tyto metody porušují základní principy moci a vlády v demokratickém uspořádání společnosti, vždycky se nakonec vracejí a zpětně působí proti těm, kteří je nevolali. Zároveň však působí rozkladně na celou síť společenských vztahů, a tomu je nutno se účinně bránit. Proto doporučuji, aby Poslanecká sněmovna vyjádřila této vládě svou nedůvěru.

Dámy a pánové, rád bych se ještě vyjádřil k včerejším slovům předsedy vlády, co bude minutu poté, kdy bude vyjádřena nedůvěra vládě. Především bych chtěl říci, že věci musí být řešeny v rámci ústavy republiky. Nezastupitelná role připadne prezidentu republiky.

Vláda v demisi bude pokračovat až do jmenování nové vlády, myslím, že nejdéle do konce českého předsednictví. Stačí v podstatě do termínu evropských voleb. Ostatně vláda pod mým vedením přesluhovala tři měsíce po řádných volbách. Vláda v demisi by tedy dokončila předsednictví. Politické strany v konzultaci s prezidentem budou určitě sledovat zájmy státu. Já bych chtěl říci, že v konzultacích s prezidentem bude Česká strana sociálně demokratická navrhovat, aby poté vznikla vláda odborníků, nestranických odborníků, ovšem s podporou všech politických stran ve sněmovně. Vláda, jejímž hlavním posláním je boj proti krizi. Vláda boje proti krizi a dovedení země k předčasným volbám na podzim tohoto či na jaře příštího roku.

Volby, dámy a pánové, to je soutěž. Soutěž politických programů. A občan potřebuje seznámení s programy stran. Připomínám, že jsme vládním stranám nabízeli již v prosinci minulého roku dohodu o předčasných volbách v termínu voleb do Evropského parlamentu či na podzim tohoto roku.

Neměli jsme úspěch. Občanům této země říkáme: Vláda Mirka Topolánka vám škodí. Neexistuje žádný argument pro její další setrvání. Zároveň ale říkáme, že máme plán, jak situaci vyvolanou pádem vlády řešit.

Pane premiére, nesnažte se vzbudit dojem, že po pádu vaší vlády nastane chaos. Vaše vláda je totiž chaos. Nutno dodat - velmi dobře organizovaný chaos, a to především z budovy ministerstva vnitra. Pád vlády žádným zásadním způsobem neovlivní chod země ani české předsednictví Evropské unie. Ústava nám dává dostatek možností, jak tuto situaci řešit. Věřím také, že v osobě prezidenta republiky máme záruku klidného vývoje, který vyústí předčasnými volbami v rozumném termínu.

Je vám bezpochyby také známo, že nejsme první zemí, která by prošla podobnou situací v průběhu evropského předsednictví. Pád vlády, dokonce spojený s předčasnými volbami v průběhu předsednictví, zažilo před námi například v roce 1993 Dánsko. A nemyslím si, že to nějakým zásadním způsobem poškodilo reputaci předsednické země. V roce 1996 stejná situace nastala v Itálii.

Jedním z důvodů existence této vlády je podle premiéra ekonomická krize. Pane premiére, myslíte tu krizi, která se podle vás a vašich vládních kolegů měla České republice obloukem vyhnout? Jsme přesvědčeni, že v této chvíli musí přijít vláda krizového řízení a krizových odborníků, která bude ochotna - na rozdíl od vaší vlády - komunikovat napříč politickým spektrem a schopna přijít s efektivními opatřeními na zmírnění dopadů hospodářské recese.

A s takovou vládou jsme připraveni spolupracovat.

Dámy a pánové, děkuji.