"Referendy řešme barvu poštovních schránek. Je to nebezpečná hra"

Obecné referendum - pomyslná vlajková loď programu hnutí SPD Tomia Okamury - je v současné společenské atmosféře nebezpečné, varuje v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ politolog a někdejší politik Daniel Kroupa. Podle něj se nynější politické strany referendum snaží prosadit zejména kvůli přízni voličů, neuvědomují si však skutečné nebezpečí přímé demokracie. 

Co si myslíte o možném zavedení obecného referenda, o kterém teď někteří politici v Česku často mluví?

Považuji to v našem systému za nadbytečné a v současné společenské atmosféře za nebezpečné.

Proč?

Referendum je v současné politické atmosféře nebezpečné proto, že veřejné mínění prochází určitými výkyvy a bylo by schopné referendem prosadit některé věci, které by i ti, kteří by hlasovali v referendu pro nějaké zásadní rozhodnutí, toho později litovali. Není možné vést dostatečnou veřejnou debatu, ve které by si lidé mohli ujasnit svá stanoviska.

Proč má podle vás obecné referendum nyní takovou politickou podporu?

Domnívám se, že politici mají dojem, že to je populární, a nadbíhají tak svým voličům. Nejsou ale schopni vysvětlit, v čem tkví hlavní nebezpečí přímé demokracie.

V čem je obecné referendum tak nebezpečné?

Hraje hru s nulovým součtem, to znamená, že buď zvítězíte, nebo prohrajete, zatímco pořádná demokracie, to je diskuse, ve které se dospívá k vzájemnému porozumění a k vzájemným kompromisům. A v tom je to referendum nebezpečné. Štěpí totiž společnost na většinu, která má tendenci potlačovat menšinu. Naopak náš ústavní systém - a systémy rozvinutých demokracií - spočívá právě na vyjednávání a na tom, že ty většiny a menšiny se mohou měnit. Všimněte si Německa, kde měli zkušenost s totalitním režimem a referendem, díky němuž Adolf Hitler získal do rukou absolutní moc... Od té doby se tam s referendem příliš nepohrává.

Jaká témata by mohla vyvstat, pokud by se skutečně referendum schválilo?

Pravděpodobně témata kolem Evropské unie a vystoupení z ní, což není dobré. Když se například podíváte na referendum o vystoupení Británie z Evropské unie, tak zjistíte, že většina těch, co hlasovala pro vystoupení, si vůbec nebyla vědoma důsledku, ke kterému to vystoupení vede, což by u nás bylo podobné. Navíc je Británie zemí, ve které určitá veřejná debata probíhá, u nás ale vzhledem k roztříštěnosti médií taková debata není ani možná, neboť potřebné informace by se k voličům nedostaly. A vítězily by tak spíše radikální skupiny.

Pokud by se přece jen podařilo referendum prosadit, jakou podobu by muselo mít, aby nenadělalo příliš mnoho škod?

Domnívám se, že pokud by Česko k referendům nakonec přistoupilo, muselo by platit omezení týkající se případného hlasování o úpravě či omezení lidských práv, tato otázka by se prostě nemohla řešit žádným referendem. A také aby případné všelidové hlasování nenarušilo dělbu moci, tedy rovnováhu ústavních institucí. Podle mého je tedy možné přijmout zákon o referendu, ale i tak mám o jeho významu určité pochybnosti.

Může být referendum přece jen v něčem prospěšné?

To, co je v politice rozumné řešit obecným hlasováním, jsou většinou vlastně banální věci, ke kterým referendum v závěru nepotřebujete, protože je to zbytečné a stálo by to moc peněz. Například kdyby se měla řešit otázka, jestli mají být poštovní schránky modré, nebo oranžové, což se svého času řešilo v Anglii, tak pro takovou otázku je samozřejmě nejlepším řešením referendum. V těch ostatních věcech ale představuje nebezpečí.

Ještě bych vám k tomuto tématu řekl jednu anekdotu, ať je nad čím přemýšlet. Sejde se deset přátel a jdou do hospody. O tom, co budou pít, se rozhodli tak, že budou hlasovat referendem. Bylo to šest mužů, kteří se těšili, že se opijou, a čtyři ženy, které se děsily, že se jejich muži opijou a ony je budou muset táhnout domů. Přišli do hospody, přiběhl vrchní a zeptal se: Pivo, víno nebo limonáda? Tři muži si zvolili víno, další tři pivo a čtyři ženy zvolily limonádu. Podle referenda všichni pili limonádu. K takovým koncům vedou referenda.