Eurofobové mají radost: přepřáhnout necelé dva měsíce před koncem předsednictví českou vládu je nebývalá komplikace. Kdyby se nepodařilo v Senátu protlačit ani lisabonskou smlouvu, měli už by důvod k jásotu. Za to, aby se to nestalo, bojuje v Senátu odcházející ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra.
V Poslanecké sněmovně se lisabonskou smlouvu nakonec podařilo protáhnout do Senátu. Tam to s ní vypadá jak?
Tam je těžká debata. Minulý týden jsme s premiérem v senátorském klubu ODS apelovali na senátory, aby se povznesli nad domácí debaty a mysleli na dlouhodobější zájem státu. Ale zdaleka to ještě nebude jednoduché, bude třeba ještě apelovat na senátory, aby se nezachovali stejně jako poslanci v dolní komoře, kde převládlo při hlasování o nedůvěře vládě domácí politikaření nad stáním zájmem. Budeme se ještě muset vynasnažit.
Čili to na schválení lisabonské smlouvy u občanských demokratů moc nevypadá. Myslela jsem, že se po pádu vlády senátoři semknou za Mirkem Topolánkem a budou k Lisabonu vstřícnější.
Snad ano. Podmínky, které jsme si stanovili, se splnily nebo se plní. Dolní sněmovna schválila novely jednacích řádů, které brání přenášení dalších pravomocí na evropskou úroveň bez souhlasu parlamentu. Musí to ještě schválit senát. A podařilo se nám taky dostat do závěrů Evropské rady odvolání na rezoluci z dolní komory parlamentu, kde se praví, že nemůže být jakákoliv retroaktivita při posuzování práv. Čili to, co šířila Jana Bobošíková a někteří další, že povede lisabonská smlouva k prolomení Benešových dekretů, to je samozřejmě nesmysl.
ČTĚTE TAKÉ: Senát by měl Lisabon schvalovat počátkem května
Postoj senátorů ODS k Lisabonu nadále není jasný
Člověku stačí chvilka, aby pochopil, že prolomení Benešových dekretů je nesmyslné strašení. Předpokládám, že v senátu jsou vzdělaní a chápaví politici, kterým by na to rovněž měla stačit chvilka. Co se to tam tedy děje?
Ta smlouva je komplikovaná a je obtížné představit jednoduchý příběh, proč má vstoupit v platnost. To je pak prostor pro různé demagogy, aby do toho šli jednoduchými větami čelným útokem. Evropská integrace je založená na kompromisech a ty se nikomu nelíbí. Pro nás jako středně velký stát v Evropě je pořád lepší být v systému složitých kompromisů, které dávají všem jasná pravidla hry, než mít džungli a anarchii, v níž nakonec budeme vystaveni právu silnějšího.
Ministr zahraničí řekl v časopisu Respekt, že se možná zabejčení senátoři ještě víc zabejčí. Co myslíte?
Já doufám, že se ještě víc nezabejčí. Ale bude to vyžadovat enormní přesvědčovací úsilí, protože v domácí politice je často tendence přijímat jednoduchá schémata: Když oni na nás s krumpáčem, tak my na ně s motykou.
Často se mluví o tom, že pokud lisabonská smlouva v Česku neprojde, bude to katastrofa a totální znevěrohodnění. Byl by to opravdu tak strašný průšvih?
Byl by to velký průšvih, a nejen náš. Tu smlouvu jsme podepsali a jsme kromě Irska jediní, kteří s ní nevyslovili v parlamentu souhlas. To bychom byli už úplně nepředvídatelní a nevěrohodní, navíc bychom zkomplikovali jakékoliv další rozšíření Evropské unie. Většina velkých zemí dnes hájí politiku, že dokud nevstoupí v platnost Lisabon, nemůže vstoupit Chorvatsko a další země. A my bychom se vyčlenili, dostali do izolace, na periferii.
Zpočátku českého předsednictví vás svou kritikou a nedůvěrou dost zlobil francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Teď padla vláda, bude se přepřahat a je zmatek. Očekáváte, že jsme mu tím dali novou munici?
Nicolas Sarkozy se s předsednictvím loučil jen obtížně a byly momenty, kdy si nás v prosinci, lednu a ještě i trochu v únoru bral jako terč. Když zjistil, že terč nerozstřílí, že je dostatečně odolný, začal respektovat, že to děláme dobře. Zlom nastal ve chvíli, kdy začal vyhrožovat, že zavře automobilky u nás a na Slovensku. My jsme se ozvali, že nelze řešit krizi na úkor ostatních zemí, a nakonec se to obrátilo proti němu, udělal chybu. Všichni se v tom sporu přidali na naši stranu a my jsme ten spor vyhráli. Teď má samozřejmě novou munici, protože ti velcí budou argumentovat tím, že menší a střední země dělat předsednictví nemohou, protože v rozhodující chvíli se při manipulaci s revolverem střelí do nohy samy.
Ve čtvrtek čtěte rozhovor s Alexandrem Vondrou Jak to bylo s Entropou
Foto: Robert Zlatohlávek, Reuters
