Předseda vlády a nejsilnější vládní strany ODS Petr Fiala, který 1. září oslaví šedesátiny, se před vstupem do politiky etabloval v akademickém prostředí. Patří k zakladatelům oboru politologie v někdejším Československu, byl rektorem Masarykovy univerzitě v Brně a stál v čele řady vědeckých či pedagogických institucí. Po vstupu do ODS se takřka ihned stal jejím předsedou a v čele strany je již více než deset let. Od konce listopadu 2021 je navíc premiérem koaliční vlády ČR.
Brněnský rodák Fiala v letech 1983 až 1988 vystudoval obor český jazyk a literatura a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita, MU). Poté pracoval jako historik v Muzeu Kroměřížska a krátce také jako redaktor deníku Lidová demokracie. V osmdesátých letech se účastnil nezávislých občanských aktivit proti komunistické diktatuře.
Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 začal pracoval v politicko-společenském časopise Revue Proglas a také spolu s Vladimírem Čermákem stál u vzniku katedry politologie na Filozofické fakultě MU. V roce 1993 převzal od Čermáka vedení fakulty, v jejím čele pak zůstal téměř deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal docentem a v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem pro obor politologie v Česku. Specializoval se zejména na srovnávací politologii a evropskou politiku. Vzdělání si doplnil ještě v roce 2008, kdy získal na Právnické fakultě MU titul LL.M. v oboru obchodní právo.
Mezitím zastával řadu funkcí, např. byl ředitelem Mezinárodního politologického ústavu (1996 až 2004) a ředitelem Institutu pro srovnávací politologický výzkum (2005 až 2011). V roce 2004 byl jmenován děkanem Fakulty sociálních studií MU a v témže roce i 32. rektorem Masarykovy univerzity. V čele školy pak vydržel až do srpna 2011, poté byl ještě zhruba devět měsíců prorektorem MU.
Od září 2011 zároveň působil jako hlavní vědecký poradce premiéra Petra Nečase (ODS). V politice se začal angažovat v roce 2012, když v čele ministerstva školství nahradil Josefa Dobeše (Věci veřejné), jehož ani ne dvouletou vládní éru provázela řada afér. Fialovi se rozjitřenou situaci v resortu podařilo poměrně rychle uklidnit. V roce 2013 Fiala odmítl účast v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, protože nesouhlasil se způsobem jejího ustavení prezidentem Milošem Zemanem.
V říjnu 2013 vedl jako nestraník jihomoravskou kandidátku ODS a byl zvolen poslancem. Kandidaturu na předsedu ODS ohlásil v prosinci 2013. Ačkoli byl členem strany teprve od listopadu 2013, podle svých slov s občanskými demokraty ideově spolupracoval už od první poloviny 90. let. Již v lednu 2014 byl zvolen předsedou strany, kterou v tu dobu po pádu Nečasovy vlády vedl jako pověřený řízením první místopředseda Martin Kuba. Fiala si dal za úkol záchranu strany, jež po aféře kolem Nečasovy vlády ve volbách v říjnu 2013 zaznamenala nejhorší výsledek v historii (skončila až pátá, hlasovalo pro ni jen 7,72 procenta voličů). Šanci pro ODS Fiala viděl v návratu k pravicovému programu. V roce 2017 strana pod jeho vedením skončila ve sněmovních volbách druhá se ziskem 11,32 procenta a 25 mandátů. V roce 2021 pak koalice Spolu, kterou vytvořila ODS s KDU-ČSL a TOP 09, získala 27,79 procenta hlasů a 71 mandátů, z toho ODS připadlo 34 křesel ve Sněmovně a těsně porazila v té době vládní hnutí ANO tehdejšího premiéra Andreje Babiše.
Jako šéf ODS FIala, pro kterého poprvé na kongresu ODS v lednu 2014 hlasovalo zhruba 80 procent delegátů, funkci obhájil v lednu 2016, kdy už získal podporu 93 procent delegátů. Řekl tehdy, že strana již posílila a je schopna opět vládnout. Podruhé mandát obhájil v lednu 2018, i tehdy s naprosto jednoznačnou podporou, stejně jako potřetí v lednu 2020 a počtvrté dubnu 2022, kdy měl dokonce stoprocentní podporu delegátů. Zatím naposledy funkci obhájil v dubnu 2024, když získal 424 hlasů od 525 přítomných delegátů kongresu.
Po volebním vítězství koalice Spolu, jejíž byl Fiala lídrem a tedy i kandidátem na předsedu vlády, koalice Spolu a koalice Pirátů se STAN ihned podepsaly memorandum o vůli vytvořit společně většinovou vládu. Požádaly prezidenta Zemana, aby pověřil Fialu jednáním o sestavení kabinetu. Situaci ale zkomplikovala nemoc prezidenta, který byl 10. října 2021 hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN). Zeman pověřil Fialu jednáním o sestavení nové vlády 9. listopadu. Po řadě peripetií
Zeman jmenoval Fialu novým premiérem 28. listopadu. Po jmenování premiérem Fiala slíbil vládu, která provede ČR složitou aktuální situací a která uskuteční potřebné změny pro budoucnost. Prezident se poté seznamoval s kandidáty na ministry a měl výhrady k jednomu z nich, nelíbil se mu kandidát Pirátů na post ministra zahraničí Jan Lipavský. Fiala odmítl měnit nominaci a řekl, že pokud prezident nejmenuje všechny ministry nové vlády, bude nucen podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Nový koaliční kabinet Petra Fialy Zeman nakonec jmenoval až 17. prosince, 69 dní po volbách.
Jako premiér je Fiala v Česku častým terčem kritiky, mimo jiné kvůli zhoršené ekonomické situaci, na které se výrazně podepsala pandemie koronaviru i Ruskem vyvolaná válka na Ukrajině. Naopak velké uznání Fiala získal, když po ruském útoku na Ukrajinu 15. března 2022 spolu s kolegy z Polska a Slovinska navštívil jako první z vysoce postavených západních politiků ruskou armádou obležený a ostřelovaný Kyjev. Fialy se také dotkla jedna ze současných afér, a to kauza kolem Podnikatelské družstevní záložny (PDZ), neboť Fiala podílnictví v této kampeličce nezmínil v majetkových přiznáních.
Fiala je ženatý, jeho manželkou je od roku 1992 bioložka Jana Fialová. Májí spolu dceru Kláru a syny Martina a Jiřího. Fiala je autorem či spoluautorem monografií a více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí. K těm nejznámějším patří Evropská unie (2003, 2009), Evropský mezičas (2007, 2010), Politický extremismus a radikalismus v České republice (1996), Katolicismus a politika (1996) či Teorie politických stran (1998, 2009).
