Před 150 lety se narodila cestovatelka Barbora Markéta Eliášová

Před 150 lety, 2. listopadu 1874, se narodila Barbora Markéta Eliášová, která je považovaná za největší českou cestovatelku. V letech 1912 až 1929 absolvovala pět cest, na nichž poznala s výjimkou Antarktidy všechny kontinenty.

Po první světové válce pracovala na čs. ambasádě v Japonsku, naučila se japonsky a stala se první evropskou absolventkou ikebany, japonského umění aranžování květin. V Japonsku propagovala českou kulturu, přednášela na univerzitě a psala články o české kultuře. Za svého života vydala desítku cestopisů i povídek a v roce 1937 také román Na křídlech mládí.

Narodila se jako nemanželské dítě Apolenii Eliášové, jméno otce není známo. Ve čtyřech letech osiřela a byla vychovávána na náklady rodné obce Jiříkovice na Brněnsku. Od 14 let se živila jako posluhovačka v nedalekých Šlapanicích a později v Brně. Zde posluhovala v rodině německé herečky, která jí umožnila se dále vzdělávat.

Odjela s ní do Vídně, kde se učila anglicky a francouzsky. Po návratu z Vídně se přesunula do Prahy, kde studovala jazyky na soukromé jazykové škole. Absolvovala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem. Manželé Mourkovi pak Eliášovou finančně podporovali na cestách po Evropě. Od roku 1905 vyučovala angličtinu a němčinu na pražských dívčích školách a v roce 1911 si po osobní tragédii, smrti svého snoubence, vzala dovolenou a začala cestovat.

Její první cesta směřovala vlakem přes Rusko do Vladivostoku a odtud do Japonska na ostrov Honšú. Z Japonska odplula lodí do Severní Ameriky, kde cestovala přes San Francisco, Chicago, New York a parníkem se vrátila zpátky do Prahy. Po první světové válce se vydala opět do Japonska, kam se po návratu opět vydala lodí v roce 1923. Během tohoto pobytu zažila 1. září 1923 velké zemětřesní, při němž zahynulo v okolí měst Jokohama a Tokio na 100.000 lidí. Přišla o všechny věci a byla nucena vrátit se do vlasti. V roce 1924 podnikla výpravu parníkem přes Indický oceán a Rudé moře do Indie, na Jávu, do Austrálie a do Kapského Města. Její poslední cesta vedla opět do Japonska, ale navštívila tentokrát také Koreu.

O prvních čtyřech cestách vydala cestopisy. Do roku 1939 pracovala jako překladatelka na ministerstvu zahraničí v Praze, během druhé světové války se aktivně podílela na domácím protifašistickém odboji. Po válce žila v Roztokách u Prahy. Zemřela 27. dubna 1957 ve věku 82 let.