Praha zažila během roku 1989 řadu protirežimních vystoupení, mezi nejvýraznější patřily akce protestující proti plánům na necitlivou stavbu tunelu skrz Stromovku. V červnu a v červenci přišlo demonstrovat přímo do Královské obory několik stovek lidí, další velké shromáždění se pak konalo 15. listopadu 1989 večer před Národním výborem hlavního města Prahy v centru města. Demonstrovalo tam nejméně tisíc lidí, některé odhady hovoří i o trojnásobku.
"Lidé mají rozsvícené svíčky a lampióny. Řečníci nejsou téměř vůbec slyšet, neboť nemají ani megafon. Celou manifestaci, která trvá asi půl hodiny, natáčí množství zahraničních štábů. Poté se lidé rozcházejí s tím, že 24. listopadu se bude o problému Stromovky konat veřejná diskuse v hale Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes Výstaviště)," popsal demonstraci její účastník, student Michal Šmíd. Veřejná bezpečnost zasáhla až poté, co samotná akce kvůli Stromovce skončila.
Část demonstrantů se totiž vydala k rumunské ambasádě, kde protestovala proti režimu Nicolae Ceauseska. Policejní zásah ale nebyl ani tak razantní jako v červnu, kdy například disidenta Petra Placáka příslušníci StB zbili a vyvezli do křivoklátských lesů. Dva dny po demonstraci kvůli Stromovce přišel 17. listopad a plány na tunel hloubený z povrchu, kterému se měly obětovat desítky stromů, padly. Dnešní tunel Blanka sice vede prakticky stejnou trasou, je ale ražený a Královskou oboru přímo poškodily jen dvě nehody, při kterých se propadla zem.
