Zákon povoluje dýchání smogu maximálně 35 dnů v roce a část Ostravy již limit vydýchala. "Proti větru nejde chcát," říká dětská lékařka Eva Schallerová. Prach valící se na město z hutě ArcelorMittal totiž neumí zastavit ani zákon.
Od železáren ArcelorMittal vanou větry nejčastěji nad ostravské čtvrti Radvanice a Bartovice. A právě tady je každým rokem nejdříve vydýcháno. Stát si přitom normu, která říká, že limity denních koncentrací pro polétavý prach (PM 10) nesmějí být překročeny více než 35 dní v roce, stanovil sám. V Radvanicích a Bartovicích je vydýcháno už od konce února. V řadě dalších ostravských čtvrtích i v okolí města se tak stane nejpozději do poloviny března. Proti větrům z oceláren se prostě čurat nedá, alespoň ne bez podpory státu. Ten ovšem na poloudušené Ostraváky zvysoka prdí, když už jsme u té střevní terminologie.
Také včera čpěl vzduch v Ostravě prachem. "Musím procházku zkrátit, nedá se dýchat," hlásila učitelka Jana Davidová, kterou jsem potkal na nedělním špacíru kousek od hlavního nádraží. Před sebou tlačila kočárek s osmnáctiměsíční dcerou. Limity v této části města i blízkém centru byly celou neděli vysoko překračovány a Český hydrometeorologický ústav kvalitu ovzduší označil za nejhorší v pětimístné škále a vyvěsil nad městem varovný červený prapor. Ostravský polétavý prach je navíc o poznání horší než ten na velkých pražských či brněnských křižovatkách. Váže na sebe benzo(a)pyren a další karcinogeny z ArcelorMittalu či z podniku OKD koksovny, přičemž nedávné výzkumy vědců z Akademie věd ČR ukázaly hrozivé působení této směsi. Obyvatelům zkracuje život o dva roky, způsobuje nevyléčitelné astma, a dokonce pozměňuje geny!
Nejvíce v Ostravě pak trpí malé děti a mnohé mají tak těžké astmatické problémy, že pediatrička Eva Schallerová z Ostravy-Radvanic vážně prorokuje, že se "v Ostravě brzy dočkáme i nějakého toho mrtvého dítěte, které zemře na následky smogu". O zamořeném městě loni v říjnu odvysílala sugestivní dokumentární film Továrna (The Factory) britská celoplošná televizní stanice ITV. Filmaře zajímalo, co si kdesi na Východě může dovolit londýnský miliardář Lakshmi Mittal, majitel ostravské huti. Film šokoval anglické diváky, v Ostravě se nic nezměnilo.
"Žijeme v nezákonném stavu. Zákonodárci něco stanoví zákonem, ovšem dodržování limitů nijak nevymáhají," kroutí hlavou Jaromír Slíva z Občanského sdružení Vzduch. Přijatý zákon o limitech totiž popírají jiné normy. Předpisy pro koncentrace škodlivin měřené přímo ve fabrikách, tedy takzvaně "u komína", jsou totiž příliš mírné. Normy, kterými se hodnotí kvalita ovzduší mimo továrny, naopak přísné. Hutě a koksovny tak oficiálně neškodí a stát si netroufá limity zpřísnit. Jednak se bojí právníků Lakshmi Mittala, jednak hněvu dělníků: Ostravsko zrovna neoplývá pracovními příležitostmi.
"Říkám to každý rok, když jsou limity vyčerpány. Nezbývá nám než se navléct do skafandrů, nebo se z Ostravy odstěhovat," radí lékařka Eva Schallerová. Skafandry nebo plynové masky nejsou zrovna pohodlným řešením. Pokud ale česká vláda a poslanci parlamentu tolik trvají na další existenci čmoudících železáren a koksoven poblíž hustě obydlených čtvrtí, musejí dbát i na dodržování zákona na ochranu obyvatel před smogem. Pětatřicetidenní limit vypršel, takže by měla následovat bezpodmínečná evakuace ohrožených lidí někam do Beskyd. Místo toho papaláši do Ostravy vzkazují: "Pomozte si sami a zkuste zase chvíli chcát proti větru!" Když nic víc, mnohý ostravský volič se za tyhle beznadějné vzkazy z centra dokáže pomstít alespoň při parlamentních volbách.
