Jiří Zimola se minulý týden rozhodl, že rezignuje na post prvního místopředsedy strany Sociální demokracie. Kolem jeho rozhodnutí se neustále točí nespočet otázek. K chodu samotné strany i k odchodu Zimoly se vyjádřil politolog Jan Kubáček.
Minulý týden oznámil svou rezignaci první místopředseda ČSSD Jiří Zimola. Údajně proto, že ze své pozice nemůže nic měnit. Co si o jeho kroku myslíte?
Pro mě je trochu překvapivé, protože v podstatě od těch nedávných událostí je to přece jen nějaký čas, a zase do nového sjezdu je to poměrně daleko. Myslím si, že nikomu není moc tento krok jasný a nedá se propojit s nedávnými událostmi, které se ve straně odehrávaly. Jeho rozhodnutí bych označil za solitérní.
Co jeho odchod znamená pro stranu?
To se ukáže spíš po tom, jaké další kroky plánuje Jiří Zimola. Ale vzhledem k tomu, že na jeho odchod nikdo příliš nereagoval, tedy vyjma oficiálních prohlášení, tak se ukazuje, že to se stranou příliš nezatřese.
Jak byste hodnotil aktuální situaci ve straně?
Situace v ČSSD je neradostná, protože jim stále chybí nějaká jasnější strategie, nějaký energický styl toho, jak ČSSD plánuje postupně získat důvěru voličů. Sice se tu objevují dílčí témata, ale zatím to postrádá dynamiku.
V čem?
Například v tom, jak prezentovat navenek nějaké úkoly pro ministry, intenzivnější komunikaci s regionálními politiky a čerstvými starosty případně primátory. Zkrátka to, co veřejnost očekává, že se dít bude. Řekl bych, že takové veřejné napravování určitých neduhů sociální demokracie zřetelnou formou. V tichosti se toho moc neudělá. Na druhou stranu kvituji, že se přestaly vézt frakční boje - to je bezesporu pozitivní.
Před pár lety byla v podobné krizi i strana ODS, která se však odrazila ode dna. Má stejnou šanci "přežít" i ČSSD?
Zatím šanci má, ale nesmí ji promarnit. Času dramaticky ubývá a je pravdou, že ODS svou transformaci postavila na nové tváři předsedy, na obměně vedení a nutno dodat, že i na nabrání nových témat. ODS to navíc měla o to složitější v tom, že po celou dobu si vše odpracovávala v opozici, což nejsou zrovna optimální podmínky. Ale podařilo se jim to.
ČSSD je v podobné situaci, musí nabrat zřetelně témata, která jsou pro její cílové skupiny důležitá a aplikovat je v praxi. V minulosti byli jejich voliči zvyklí i na jistou energičnost. Ať to bylo za vlády Jiřího Paroubka či Miloše Zemana, sociální demokraté se řadili mezi rázné politiky. Řešili témata, aktuální problémy, úkolovali ministry, hlídali jejich aktivitu a byli soudržní - to zatím novodobá ČSSD postrádá.
Nicméně pokud se nic dít nebude, budou neustále na něco čekat a mluvit o budoucím čase, mnohé to otráví a strana spadne pod pět procent. V podstatě se jim nevyhne varianta "krev, pot a slzy". Skutečně jsou blízko hrobníkově lopatě. Zkrátka buď bude strana "makat", nebo končí.
