Bylo mu 25 let, když vyvraždil celou rodinu. Miloslav Širůček se tím navždy zapsal do historie české kriminalistiky. V otevřeném rozhovoru s vrahem se redaktoři TÝDNE snažili pochopit, co dovede člověka k tomu, aby zabil matku, otce i bratra. Podobně zvrhlého násilí bohužel v posledních letech přibývá. Ukazuje to jiný, ale neméně hrůzný případ z minulého týdne.
Jaké jste měl dětství?
Normální. Rodiče byli přísnější, bratr se narodil s vadou řeči a musel rok chodit do speciální školy, takže péče byla mířena spíš na něho. Dětství jsem trávil s tátou u aut, to byla hlavní priorita. Když jsme se potom v 1993 přestěhovali do Tučap, byl jsem celé dny v autodílně. A to byla chyba...
Co třeba rodinné oslavy?
My jsme nikdy nic neslavili, žádné narozeniny, svátky. Jenom Vánoce. Večeře, stromeček... Ale pak jsme se každý rozprchli svojí cestou. Táta odjel, já odjel. Nebo jsme šli každý do svého pokoje. My moc nejezdili ani na dovolené. Byli jsme těsně po revoluci v Rakousku a Německu po otevření hranic. Snad jednou v dětství jsme někde byli na tři dny.
Zatím to nevypadá jako příběh člověka, který vyvraždí rodinu...
Začal jsem pomáhat ve třinácti tátovi s auty. Tam pak začal ten problém.
Podle posudků psychologů a psychiatrů nejste výrazně mimo normu, navíc máte nadprůměrné IQ. Co se s vámi stalo, že jste se rozhodl pro tak radikální řešení?
Já tak nepřemýšlel pořád. To se stalo v jeden moment. To pondělí, kdy se táta pohádal s mámou. A zůstal tam ležet revolver, s kterým táta dopoledne střílel a nechal ho tam nabitý. Potom jsme se začali hádat všichni. Odsouzený jsem byl sice za to, že jsem střílel najednou, ale pak jsem se před sedmi lety doznal, že to bylo jinak.
* Jak to tehdy celé bylo?
* Jak přijal doživotní rozsudek?
* Navštěvuje ho někdo?
* "Zapadl" ve vězení mezi ostatní vrahy?
* Má nějaké cíle do budoucna?
