Na konci března čeká Česko největší sčítání lidu, domů a bytů v novodobé historii. Jak dlouho trvá připravit takový průzkum? Kdo bude využívat získané údaje? A jak se sčítání promítne na náš běžný život? Na tyto a další otázky odpovídal místopředseda Českého statistického úřadu a vedoucí celé akce Stanislav Drápal v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Na začátku roku se lidem dostane do ruky sčítací dotazník, který vyplní za pár minut. Jak dlouho však trvá sčítání připravit?
První diskuze, jak pojmout letošní sčítání, začaly před pěti až šesti lety, kdy se začalo mluvit o tom, co by mělo být zachováno a co by mělo být nové. Jednali jsme o tom, jak využít nové technologie jako internet či datové schránky, řešili jsme technické, ale i legislativní stránky projektu jako přípravu zákona a schválení prováděcích vyhlášek. Je to skutečně velmi náročná práce pro početný tým. Dá se říct, že v momentě, kdy jedno sčítání končí, druhé začíná.
Ke komu se výsledky sčítání dostanou?
Hlavním úkolem statistiky je získat věrohodná a objektivní data. My ta data nabízíme komukoliv, protože prakticky všechny výstupy budou k dispozici na internetu. Jsou to však údaje, které slouží k rozhodování státní správy. Na sčítání lidu čekají ti, kteří formulují zdravotní politiku, sociální a důchodovou politiku a zejména dopravní obslužnost, protože to je jediná šance, jak získat úplný přehled o tom, jak lidé dojíždějí do zaměstnání a za prací.
V kampani se snažíte upozornit občany na to, že vyplnění dotazníků je důležité a klíčové pro jejich život v příštích deseti letech. Co konkrétně může sčítání změnit?
Využití je obrovské. Využívají to podnikatelé. Mohu dosvědčit, že při sčítání 1991 to byli především zahraniční podnikatelé, kteří nově přicházeli do Československa a kteří měli obrovský zájem se seznámit s tím, jaké jsou kde domy, jaké jsou byty, jak jsou staré, z čeho jsou postavené, kde se vyplatí založit dceřinou stavební firmu a zda se mají zaměřit na výstavbu nových domů nebo rekonstrukci těch stávajících. Vycházela z toho spousta firem, zejména hypermarkety pro domácí kutily, musely zjistit, kdo v dané lokalitě bydlí, jak bydlí a na čem by lidé mohli mít zájem. Využití je obrovské. 
Zaznamenali jste v posledních době tlaky na veřejnost od nejrůznějších spolků či menšin, aby se k nim lidé hlásili? Jak se na tuto problematiku díváte?
Každý, kdo upozorňuje na důležitost sčítání a nabádá lidi, aby se na tom podíleli, je vlastně s námi na jedné lodi. Lidé si alespoň uvědomují, že je to zřejmě důležité. Například má rozhodující vliv z hlediska národnosti, protože kromě sčítání neexistuje žádný jiný zdroj, který by umožnil zjistit, kolik lidí jiné národnosti se hlásí k dané obci. Existuje totiž zákon, který říká, že při překročení desetiprocentní hranice, už má menšina nárok na kulturní rozvoj či vzdělání v rodném jazyce.
Zmínil jste se, že statistiky mohou pomoci záchranným sborům. Jak?
Umožňujeme například lépe poznat, jaké je osídlení v rizikových oblastech. V posledních letech se častěji setkáváme s povodněmi. Výsledky sčítání snížily zátěž na vytížení zdravotnického systému, protože jsme uměli přesně specifikovat, v jakých částech města žijí starší občané, kdy při zásahu je potřeba počítat s četnějším výskytem méně pohyblivých lidí. Ze sčítání můžeme poskytnout informace, jaký je tam typ zástavby, kde jsou domy z lepenic, kde jsou dřevěné domy, kde betonové konstrukce.
Kolik lidí podle vás letos vyplní dotazník?
V roce 2001 jsme odhadovali, že se sčítání vyhnulo 80 až 140 tisíc lidí, což je v mezinárodním srovnání velmi malé číslo. Máme výhodu v tom, že mezitím byl zprovozněn registr občanů ministerstva vnitra zákonem a my můžeme z tohoto registru čerpat. V tuto chvíli máme proto dotazníky připravené podle bydliště, protože víme podle registru, kde se obyvatelé zdržují. Dovolím si říct, že by nám vlastně neměl uniknout nikdo. Protože pokud ten občan nebude zastižen a sám se nepřihlásí ke sčítání, ty nejzákladnější údaje, to že existuje, že je muž nebo žena a jak je starý, tak to získáme z registru obyvatel.
