Téma TÝDNE
Šikana. Jak "zlobivý" státní úředník přichází o práci

Napřed přeložení na nové pracoviště vzdálené 250 kilometrů od domova a posléze postavení mimo službu. Státní úředník na vlastní kůži pocítil, jaké to je, když se znelíbí svým nadřízeným.

Jedním z deklarovaných cílů dlouhé roky připravovaného služebního zákona měla být lepší ochrana řadových státních zaměstnanců, kteří se z nějakého důvodu znelíbí svým nadřízeným - a přijdou kvůli tomu třeba i o práci. Tři roky poté, co se státní úřady začaly zákonem řídit, se ovšem ukazuje, že není problém tento základní princip obejít. Jen to vyžaduje o něco více papírování než za starých pravidel. Na vlastní kůži to pocítil Petr Jakubec z královéhradeckého pracoviště České inspekce životního prostředí.

Dovolil si upozornit na některá "zvláštní" rozhodnutí svých nových nadřízených a posléze založil nezávislou odborovou organizaci. Odpověď? Napřed přišlo rozhodnutí o jeho dočasném přeložení do vzdálených Karlových Varů, a od letošního ledna byl dokonce postaven mimo službu, takže po uplynutí půlroční zákonné lhůty může být po více než pětileté práci v inspekci propuštěn - pokud se pro něho nenajde jiné vhodné místo. "Na mém případu se ukazuje, jak je možné smysl služebního zákona obejít. A jak je obrana proti nadřízeným komplikovaná a zdlouhavá," tvrdí Jakubec.

900 kilometrů měsíčně

Jeho příběh začal před rokem, kdy pracoval jako odborný rada v oddělení ochrany lesa Oblastního inspektorátu v Hradci Králové. Jako člen odborů sepsal námitky proti několika novinkám, jež v posledních dvou letech zavedli jeho nadřízení. Upozornil třeba na nařízení stanovující, za jakých podmínek a kdy mohou zaměstnanci navštívit lékaře. "Loni v lednu za mnou jako za odborářem přišel kolega, že mu vedoucí odmítl podepsat propustku na ošetření u lékaře a nařídil mu vzít si volno, protože prý moc chodí po doktorech," uvedl Jakubec.

Zarazil ho rovněž příkaz, podle něhož museli inspektoři měsíčně ujet s každým služebním autem alespoň 900 kilometrů - nejspíš to sloužilo jako jeden z ukazatelů jejich pracovního vytížení. TÝDEN má k dispozici kopii vytýkací zprávy, v níž v srpnu 2016 vedení oblastního inspektorátu upozorňuje, která vozidla neujela dost kilometrů. "Očekávám, že bude zjednaná náprava a stav se v následujících měsících nebude opakovat," uvádí se v ní.

Všechny své námitky poté předal šéfce tamních odborů, odkud se patrně dostaly k vedení inspekce. Jelikož se několik měsíců nic nedělo, Jakubec se loni na jaře rozhodl založit vlastní, nezávislé odbory. V květnu se pak dozvěděl, že má být "z důvodu naléhavé potřeby" na přechodnou dobu šedesáti dnů - jak to umožňuje služební zákon - přeložen na karlovarské pracoviště České inspekce životního prostředí. Z Hradce Králové to je autem bezmála tři hodiny. Vedení inspekce odmítá, že by to byla msta za Jakubcovy výtky a založení vlastních odborů. Tvrdí, že přeložení mělo vyřešit "akutní personální záležitosti" na příslušném regionálním pracovišti a po "analýze kapacit" v jiných krajích "byl zvolen a požádán o pomoc Oblastní inspektorát Hradec Králové".

Jenže realita byla jiná, než jak to na dotaz TÝDNE nyní popisuje tiskové oddělení inspekce. O přeložení Jakubce například předem vůbec nevěděl Pavel Zima, vedoucí oddělení ochrany lesa v pražské centrále, jenž metodicky řídí všechny "lesáky" v zemi. Poté sice potvrdil, že by v Karlovarském kraji byl zapotřebí další inspektor, doporučil však, aby se vzal ze sousedního Plzeňského kraje: "Jako nejvhodnější pro výpomoc se jeví Oblastní inspektorát Plzeň, toto oddělení disponuje praktickou znalostí Karlovarského kraje. Dalším je Liberec, který dozoruje území s absolutně nejmenší výměrou lesa," napsal Zima vedení inspekce. Hradec Králové skončil až třetí. Zima navíc upozornil, že tento inspektorát má na starosti rozsáhlé území dvou krajů. Kritický inspektor Petr Jakubec se z Hradce Králové do Karlových Varů nakonec stejně nestěhoval, protože onemocněl. Nikdo jiný ho tam ovšem nenahradil. Posílení lesní inspekce v Karlovarském kraji najednou nebylo zapotřebí?

Mimo službu

Pokusem o stěhování na západ republiky ovšem Jakubcův příběh nekončí. Krátce před závěrem roku se dozvěděl, že od ledna 2018 je postaven mimo službu - v rámci takzvané systemizace bylo jeho místo zrušeno. "Stejně to udělali s několika dalšími pracovními místy, jenže jenom to moje bylo obsazeno," poznamenal Jakubec. "Vidím v tom jednoznačnou snahu se mě jako kverulanta zbavit."

Vedení České inspekce životního prostředí odmítá, že by se Jakubcovi mstilo za založení nezávislých odborů. "Všechna rozhodnutí vycházejí z aktuálních potřeb jednotlivých útvarů a inspekce jako celku a jsou vždy pečlivě zvažovány všechny důsledky," uvedla inspekce. Jakubec se rozhodl bránit. Proti všem rozhodnutím se odvolal, zastupuje ho právnička Odborového svazu státních orgánů a organizací Šárka Homfray. Je to podle ní ze strany inspekce šikana? "Vnímáme to tak," řekla. Vzhledem k probíhajícímu sporu s inspekcí ovšem nechtěla sdělovat další podrobnosti.

V čele inspekce stojí Erik Geuss, kterého do úřadu ustanovil ministr životního prostředí a místopředseda ANO Richard Brabec. Geusse provází pověst člověka, jenž vyžaduje absolutní loajalitu a nestrpí ani náznak kritiky. Když bylo například na základě nového služebního zákona několik zaměstnanců ostravského pracoviště přeřazeno do nižší platové třídy, proti tomuto rozhodnutí se odvolali. Následně nedostali čtvrtletní prémie, byť jim je jejich přímý nadřízený navrhl. Případem se zabývala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. K jasnému závěru nedospěla, ale přesto konstatovala: "Pochybnosti, že stěžovatelka a další tři osoby neobdržely odměny kvůli podání odvolání, přetrvávají." V pražském inspektorátu je v nejisté pozici jiný zaměstnanec, Jindřich Novák. Před čtyřmi lety se rovněž ucházel o ředitelské místo, ale ministr Brabec si nakonec vybral protikandidáta Geusse. Teď vedení inspekce už dvakrát zrušilo výběrové řízení, jež mělo Nováka potvrdit ve funkci vedoucího oddělení ochrany přírody.