Ministr školství Marcel Chládek vyjádřil obavy, že by domácí vzdělávání mohlo být zneužito stoupenci extrémních světonázorů. Pokud ale Poslanecká sněmovna schválí pozměňovací návrh novely školského zákona umožňující tuto variantu i pro druhý stupeň základních škol, smíří se s tím. Nepovažuje to však za vhodné.
Návrh na uzákonění domácího vzdělávání na druhém stupni ministr loni z novely školského zákona vyškrtl. Sněmovní školský výbor však minulý týden tuto možnost podpořil a příslušným pozměňovacím návrhem se budou zabývat poslanci. Chládek považuje za nezbytné se v této souvislosti bavit o podmínkách. "Obávám se, že domácí vzdělávání může být zneužito extrémními světonázory," řekl.
Mohou podle něj nastat i situace, kdy se ředitelé například na malých městech budou zdráhat nepovolit tento typ vzdělávání u problematických rodin, aby se s jejich členy nedostali do konfliktu. "Upozorňuji na rizika," poznamenal ministr.
Škola navíc podle něj nemá jen roli vzdělávací, ale také socializační. "Na jednu stranu chceme inkluzi a na druhou stranu ti samí lidé mluví o tom, že by děti vyčlenili z hlavního vzdělávacího proudu," řekl. Poukázal také na otázku kvalifikace. "Po učitelích na 2. stupni chceme vysokoškolské pedagogické vzdělání se zaměřením třeba jen na dva předměty. Tady stačí bakalářské vzdělání jakéhokoliv typu."
Domácí vzdělávání dlouhodobě funguje na prvním stupni. Děti jsou vyučovány doma zpravidla jedním z rodičů a do kmenové školy, kde jsou přihlášeny, musejí docházet jen na přezkoušení. Pro druhý stupeň několik let probíhá takzvané pokusné ověřování na vybraných školách rozprostřených po celé republice. V aktuálním školním roce jich je šest, od září by jich mělo přibýt dalších třináct. Stále je to však minimum z více než čtyř tisíc základních škol.
Zatímco k domácímu vzdělávání na druhém stupni základních škol má Chládek negativní postoj, podporuje aktivity rodičů, kteří zakládají vlastní nebo komunitní školy. "To je alternativa zdravá. Splňuje rámcové vzdělávací programy, může to být dobrá škola," řekl. Svědčí to podle něj o tom, že lidé nedůvěřují školskému systému. I když situaci nepovažuje za tak špatnou, jak se mnohdy hodnotí, je podle něj třeba pracovat na zkvalitnění komunikace mezi školou, žákem a rodiči.
