Děkana Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Miroslava Ševčíka proslavil modrý maják na jeho autě. Nejnověji časopis TÝDEN s akademikem řešil podezření z klientelismu při rozdávání grantů. Peníze školy dostali například jeho osobní právník nebo vlastní dcera. Rozhovor, při kterém se mohl Ševčík obhájit, měl bizarní průběh.
Pokud Miroslav Ševčík řekne, že venku svítí slunce, člověk by se hned měl ujistit, jestli to je pravda. Jeho tvrzení bývají velmi problematická. Jako děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze podával trestní oznámení na své bývalé zaměstnance. Na policii vysvětloval, proč si v zácpě na dálnici nasadil na své auto modrý majáček. Dnes se označuje za vítěze všech sporů. Skutečnost je hodně odlišná. "Píšete opakované zjevné lži například o situaci na fakultě. Pak jste o mně napsal zjevné lži v souvislosti s majáčkem. Zjevné lži," rozčiloval se Ševčík při rozhovoru pro TÝDEN. "Potvrdilo se všechno, co jsem říkal," dodal děkan.
Pořád stejný právník
Absurdní rozhovor měl neobyčejný začátek. Ševčík k němu chtěl přizvat lidi z fakulty, aby se "přesvědčili, jak se liší novinářské interview od toho, co potom vyjde v novinách". Formát "všichni proti jednomu" nebyl předem domluven. Po chvilce handrkování od něj děkan ustoupil. Schůzka se konala kvůli velmi citlivému tématu klientelismu na Národohospodářské fakultě VŠE při rozdávání interních grantů na vědecké projekty.
Z předem zaslaných dotazů bylo zřejmé, o kom bude řeč. Ševčíkova dcera Michaela se loni stala vedoucí projektu, na který fakulta vyčlenila 183 tisíc korun. Ivo Strejček, syn bývalého europoslance téhož jména za ODS, plní dvouletý grant honorovaný 74 tisíci korun. Doktor práv Jan Vondráček získal grant ve výši 54 tisíc korun, na němž pracuje přímo na katedře vedené děkanem Ševčíkem. Zároveň na fakultě pod stejným děkanem vede katedru práva.
Potíž je v tom, že právník Vondráček zastupuje děkana v jeho osobních sporech. Nabízela se otázka, zda vstřícný přístup fakulty nelze chápat jako protislužbu. Reakce byla bouřlivá. "Napadáte mě z klientelismu. Je to pustá lež," zvyšoval hlas Ševčík. "Pan doktor Vondráček pod mým vedením není, je pod vedením školitele. Zcela chybně používáte termín klientelismus," bránil se děkan. "Zásadní věc je, že o grantech vůbec nerozhoduji. Vůbec nezasahuji do činnosti grantové komise. Váš informátor je nedouk, protože by vám jinak dal všechny podklady. Dostanete je od nás, ale dostane je také šéfredaktor, protože vám nevěřím," držel Ševčík jen těžko nervy na uzdě.
Pracovitá dcera
Především rozporoval částku, kterou z dvouletého grantu čerpala jeho dcera. Zmiňovaných 183 tisíc korun fakulta vyčlenila na projekt, kterého se účastnil pětičlenný tým pod jejím vedením. Děkan telefonicky přivolal dceru do kanceláře. Přinesla dokumenty, podle nichž činila její jednorázová výplata pouhých 18 tisíc korun hrubého z celkové sumy určené na grant.
"Působím na fakultě deset let. Byla jsem tu už za děkana Jiřího Schwarze a teď jsem tady nějak zůstala," řekla Michaela Ševčíková. Na její činnost se TÝDEN dotazoval u posluchačů na Národohospodářské fakultě VŠE. "Milá a mimořádně pracovitá," zněla nejčastější odpověď. "Nic proti. Proč ale dělá kariéru na katedře svého otce?" řekl také jeden z oslovených. Pro úplnost: na téže katedře jako děkanova dcera je zaměstnána také její teta, Ševčíkova sestra Markéta Lačíková. Nejzapeklitější diskuse se odvíjela od projektu doktoranda Strejčka. Získal grant, v němž měl řešit daňové reformy a systémy ve druhé polovině 20. století. Z veřejně dostupných záznamů je patrné, že v rámci tohoto projektu odevzdal práci o "administrativním monopolu při nakládání s obalovými odpady". "Jak to souvisí s reformami daňových systémů?" zněla otázka.
"To je naprosté nepochopení, protože jde o formu určité daně, kterou musí platit ti, kdo vyrábějí zboží. Do rozpočtu instituce, jež likviduje odpady, odvádějí určitou část. Je to považováno za daň," vysvětloval Ševčík. Strejček podle něho v rámci grantu chystá ještě další práce, které projdou recenzním řízením.
Debata byla nepřehledná se spoustou odboček. Děkan si stěžoval na články, jež o něm TÝDEN publikoval v minulosti. Na oplátku čelil dotazům, zda mu v některé z jeho kauz dali policisté či soudy zapravdu, a vyvrátili tím podezření TÝDNE.
Dopisy nevinným
Začněme populárním modrým majáčkem. Před třemi lety si ho nasadil na střechu, aby mohl ujet ze zácpy na dálnici u Berouna pruhem pro sanitky. "Když se podíváte, ten majáček tam vůbec nebyl při otáčení vozidla. Vůbec jsem ho tam nedával já. Ten majáček tam nebyl. Je to fotomontáž. Vy jste naletěl. Ten člověk, který vám poslal fotografie, se ani jednou nedostavil na výslech," chrlil Ševčík už několikátou verzi případu. Dříve například tvrdil, že si majáček nasadil kvůli nemocné osobě ve voze. Podle poslední verze se tedy nic takového vůbec nestalo.
"Mám ho za člověka, který vám klidně bude lhát do očí," uvedl Pavel Uretšlégr. Před lety TÝDNU poskytl fotografie z místa. "Jednání na policii jsem bohužel zazdil, ale jestli pan děkan chce tu věc nějak oživovat, jsem připraven," dodal svědek.
Další spor se týká Ševčíkova vyloučení z Liberálního institutu, jejž na začátku 90. let spoluzakládal. Soud potvrdil platnost jeho vyloučení. "Tam je dovolání. Nic není pravomocné," řekl Ševčík. Rozsudek vrchního soudu je bez debat pravomocný. Dovolání představuje pouze mimořádný opravný prostředek bez odkladného účinku. "Nic není ukončeno," trval na svém Ševčík.
Děkan stále vede svou i v kauze trestních oznámení, která podal na skupinu bývalých zaměstnanců kvůli údajnému falšování cestovních příkazů (viz TÝDEN č. 23/13). Policie během pěti let žádnou trestnou činnost neprokázala, v případu už dlouho nepodniká žádné kroky. Podle Ševčíka jde ovšem o živou kauzu. "Čekáme na právní pomoc ze zahraničí, protože šlo o falšování faktur v zahraničí," uvedl Ševčík.
Jeden z nařčených neví, zda má nad Ševčíkovými slovy řvát, nebo se smát. "Chtěl jsem na policii nějaké potvrzení, že jsem nic neprovedl. Povídali mi, že jsem naivní. Policie by prý nedělala nic jiného, než rozesílala dopisy nevinným," řekl Radek Soběhart, bývalý zaměstnanec fakulty.
