Na speciálních školách je nedostatek kvalifikovaných tlumočníků českého znakového jazyka, kteří by mohli ve výuce pomáhat neslyšícím dětem. Učitelé znakový jazyk moc neznají. Chybí také vhodné učebnice českého jazyka i dalších předmětů pro žáky, kteří komunikují znakovým jazykem. Uvedla to Česká školní inspekce (ČŠI) v tematické zprávě, kterou zveřejnila na svém webu.
Vzdělávání neslyšících žáků vyžaduje většinou specializovanou péči a podporu, která se přizpůsobí individuálním potřebám postiženého. Ve školních letech 2011/2012 až 2015/2016 bylo častější přeřazování těchto žáků z běžných základních škol do speciálních než naopak.
Sluchově postižené děti byly v září 2016 na třetině speciálních základních škol. V Česku jich bylo v minulém školním roce celkem 349 a dalších 533 škol mělo speciální třídy. Neslyšící děti chodily jak na školy jen pro neslyšící, tak i do zařízení pro děti s více druhy postižení.
Pět procent dětí na speciálních školách komunikovalo pouze českým znakovým jazykem. Přibližně 85 procent škol s takovými žáky zajišťovalo domluvu ve znakové řeči. Nejčastějším důvodem, proč tomu tak na některých školách nebylo, byl podle ČŠI nedostatek kvalifikovaných tlumočníků.
Problém souvisí podle inspekce s chybějícím prováděcím předpisem k podobě kurzů o komunikaci neslyšících, jenž by konkretizoval daný zákon. V ČR také stále chybí účinný systém ověřování znalostí českého znakového jazyka, z čehož vyplývá rozdílná úroveň znalostí učitelů, upozornila ČŠI.
Pedagog byl pro neslyšícího žáka zhruba ve třech čtvrtinách inspekcí jedinou oporou. V 16 procentech případů pomáhal dítěti asistent pedagoga a v 5,5 procenta byl ve třídě tlumočník. Učitelé s žáky nejčastěji mluvili česky, případně používali výraznou tichou artikulaci. Znakovou řeč používala přibližně čtvrtina z nich.
Kvůli nedostatku kvalifikovaných pedagogů nenabízela výuku českého znakového jazyka přibližně desetina speciálních škol. Podle ČŠI měly přitom tyto školy žáky, kteří by znakovou řeč potřebovali.
Inspekce také zjistila, že dvě pětiny škol neměly dost vhodných materiálů pro výuku se znakovým jazykem. "Většina z těchto škol je nucena si materiály vytvářet sama nebo alespoň upravit dostupné materiály, protože na trhu je nedostatek kvalitního učebního materiálu s udělenou doložkou MŠMT," stojí ve zprávě. Nejčastěji se sluchově postižení žáci učili z pracovních listů a běžných učebnic, které jejich pedagogové speciálně upravili.
Navzdory těmto negativním zjištěním si podle inspektorů speciální školy zaslouží významně lepší hodnocení než běžné mateřské a základní školy, které ČŠI kontrolovala ve školním roce 2016/2017. Učitelé na speciálních školách podle ní důsledněji sledovali pokrok každého žáka a více zohledňovali individuální potřeby dětí, jako jsou třeba odezírání, hlasité mluvení, artikulace či optické nebo vibrační signály.
Celkové výsledky žáků se sluchovým postižením byly podle testování inspekce z roku 2015 srovnatelné s výsledky ostatních žáků.
