Nebojácný Milan Kindl
Tvář skandálu na právech v Plzni: Nikdy se to nestalo

Je to pět let, kdy vypukl monstrózní skandál na plzeňské právnické fakultě. Rychlostudenti, opsané, ztracené a neexistující disertace, korupce, klientelismus, škola v rukou mafie. Za Cappo di tutti Capi byl označen tehdejší proděkan fakulty Milan Kindl. Časopisu TÝDEN poskytl rozhovor.

Upřímně řečeno mi připadalo vyloučené, že ten skandál společensky a profesně ustojíte.

Sám nevím, jak se mi to povedlo ustát. Ale navzdory mediálnímu ždímání jsem pociťoval neuvěřitelnou podporu od svých blízkých a i od velké spousty takzvaně cizích lidí. Dostal jsem tenkrát skoro sedm set podporujících dopisů a žádný s opačným názorem. Lidé, kteří aspoň prošli kolem akademického prostředí, věděli, že fakulty si diplomy netisknou, a co všechno se musí doložit, aby je vytiskla univerzita a zaevidovalo ministerstvo. Jak řekl jeden pražský kolega, bylo to, jako bych byl obviněn, že jsem nařídil, aby pršelo od země nahoru.

Vizuálně jste tehdy vypadal jako černokněžník, tak proč ne? Dnes vypadáte jinak. Mimochodem, kdy jste si ostříhal vlasy?

Až v únoru 2011. Vypadal jsem už strašně, já vím. Ani v pase jsem neměl fotku s tak dlouhými vlasy a plnovousem, což byl problém, a i mé ženě se to dávno nelíbilo. Ale říkal jsem jí, ať to ještě vydrží. Nechtěl jsem se ostříhat, aby to nevypadalo, že se schovávám. To já nedělám.

Nebyl to v roce 2009 váš podzim. Ze školy vás vyhazovali, zpochybňovala se vaše nestrannost rozhodce v kauze Diag Human, vypluly na povrch podezřelé konkurzy, hrozilo vyškrtnutí z advokátní komory...

Ano, rozhodně to nebyl můj podzim. Ve slavném bestselleru Milénium autor píše, že kdo si při mediálním zátahu něco nepřidá, jako by nebyl, a tak jsem se nepřetržitě dozvídal, co všechno jsem kdy kde provedl. Naštěstí, opravdu naštěstí, bylo všechno pečlivě prověřeno.

Kým, kdy a jak?

Poté co se vyvalily všechny vámi zmíněné pochybnosti. Všechno to prošetřila zaprvé advokátní komora a zadruhé policie. Dokonce dvakrát.

Takže jste jezdil k výslechům na policii?

Ne. Jezdili za mnou z Prahy a Karlových Varů a dělali z návštěv u mě protokoly. Navštívili mě čtyřikrát během těch dvou let, než to celé skončilo. Závěr byl odložení kauz. Protože ono se to zkrátka nikdy nestalo.

Vypadalo to ale jinak. Byl jste tak na tapetě, že vámi rodiče klidně mohli strašit děti.

Já děti nikdy nestrašil. Nebyl jsem čert. Ani v té době, ani jindy. Naopak. Pět let jsem dělal v Chomutově městského Mikuláše.

Kdy se situace kolem vás z vašeho hlediska uklidnila?

Trvalo to asi jen dva měsíce, ačkoli se to zdálo nekonečné. Jistě jste si všimla, že ti opravdoví investigativní novináři se do toho tenkrát vůbec nezapojili. A i ty další to za chvíli taky přestalo bavit.

Dobře, ale ať to vidíte jakkoli, něco se přece jen stalo, ne že ne.

Ztratilo se třicet disertací? Nejspíš je nikdo ani nenapsal? Pardon, zrovna se našly - a překvapivě v univerzitní knihovně. Nezákonně jsme uznávali ukrajinské studium? Pardon, on ho uznával pan rektor a ministerstvo. Kindl sepsal posudek na ekologickou superzakázku a ovlivnil vládu? Pardon. Ministr financí Kalousek 5. listopadu 2009 ve sněmovně vlastně prohlásil, že to psal někdo úplně jiný. Takže nic. Kindl zavinil, že Česká republika prohraje mezinárodní arbitráž kvůli zmanipulovanému konkurzu na golfové hřiště Cihelny u Karlových Varů? Pardon. Česká republika arbitráž na celé čáře vyhrála... Víte, to se pak už dalším osočením asi moc věřit nechce.

Nic z toho, podle vás, nezůstalo ležet na stole?

Ta záležitost se velice rychle smrskla jen na to, že jsme absolventům celoživotního vzdělávání uznávali dva roky bakalářského studia. Což dodnes, mimochodem, nabízí pražská fakulta a odpovídá to zákonu.

A co VIP rychlostudenti a ztracené práce?

Dobrá. Tak bylo to takhle: Napřed se zjistilo, že chybí pětatřicet disertací, a byly vysloveny temné náznaky, že nebyly nikdy napsány, jenže se asi za deset dní našly. Pak se objevilo ono tvrzení o čtyřech stovkách rychlostudentů, z nichž zbylo po důkladném prověřování asi pět nebo sedm, a to navíc za cenu velmi podivných výpočtů...

Počkejte, i sedm je dost, ne? Pokud to navíc byli vlivní lidé...

Docela půvabné je, že mezi těmi asi sedmi absolventy, u nichž zbyly pochyby o studiu, nejsou ani soudci, ani státní zástupci, ani advokáti, ani exekutoři, ani notáři, ani policisté, ba ani politici. Takže mafián, za nějž mě označovali, který by si je předcházel, by musel být padlý na hlavu.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 25. PROSINCE 2015.