Evropští sociální demokraté se dostali do nejhlubší krize v poválečné historii. Volební preference jim totiž strmě padají nejen v Česku, ale i v dalších evropských zemích.
Úporná snaha ČSSD najít viníka za neúspěch v parlamentních volbách tak při pohledu na výsledky "sesterských stran" v zahraničí vyznívá trochu kontraproduktivně. Sociální demokraté totiž zažívají radikální ústup ze slávy i tam, kde se to nedá svést na "fenomén Babiš" ani na nedostatečné charisma stranického předsedy Bohuslava Sobotky. Důvod drtivého, celoevropského propadu obliby sociálnědemokratických stran má zřejmě mnohem hlubší příčiny.
Příkladem může být třeba Francie, kde tradiční Socialistická strana skončila v červnových parlamentních volbách až na čtvrtém místě. Z původních 280 mandátů v národním shromáždění jich obhájila pouze 31. Navíc v předchozích prezidentských volbách získal socialistický kandidát Benoit Hamon pouhých 6,36 % hlasů. A politologové ve Francii hovoří nejen o krizi, ale doslova o existenčních potížích socialistů, do té doby představujících jeden ze základních pilířů francouzské politiky.
V Evropě však nejsou francouzští socialisté žádnou výjimkou. V březnových volbách v Nizozemsku skončili sociální demokraté s 5,7 procenty až na sedmém místě, když přišli o tři čtvrtiny svých voličů z minulých voleb.
Radikální ústup sociální demokracie ze slávy potvrdily i nedávné volby v Rakousku a Německu. Rakouští sociální demokraté jen těsně uhájili druhé místo před populistickou Stranou svobodných (FPÖ), vítězství museli přenechat lidovcům. Takřka s jistotou se očekává vznik koalice lidovců a FPÖ, sociální demokracie míří do opozice.
Také v Německu obsadili sociální demokraté v nedávných parlamentních volbách druhé místo, ovšem s vůbec nejhorším výsledkem v poválečné historii země. Ani v severských státech už socialisté zdaleka nemají tak pevnou pozici jako v nedávné minulosti. V Dánsku a Finsku odešli do opozice už v roce 2015. V Řecku socialisté - reprezentovaní tradiční stranou PASOK - dostali ještě v roce 2009 od voličů 43,94 procenta hlasů. Dnes se jejich volební preference pohybují pod pětiprocentní hranicí.
Časy slavných socialistických premiérů, jakými byli v Německu například Willy Brandt nebo v Rakousku Bruno Kreiski, jsou, jak se zdá, u konce. I když povolební vyjednávání ještě neskončila, takřka jistě zbude v evropské "osmadvacítce" už jen šest států, které mají sociálnědemokratického premiéra. Je to Itálie, Portugalsko, Rumunsko, Švédsko, Slovensko a Malta.
Ani v těchto "posledních baštách" však není s výjimkou Portugalska situace sociální demokracie nijak růžová. Slovenská vládní strana SMER-sociální demokracie premiéra Roberta Fica ztratila v nedávných krajských volbách vedení ve čtyřech z celkem šesti krajů, které dosud kontrolovala. Ztrácejí i sociální demokraté v Rumunsku, Polsku, Irsku i ve Slovinsku. A v těžké krizi se potácí také maďarská Socialistická strana (MSZP).
Z toho pohledu tak není výsledek českých sociálních demokratů, kteří oproti minulým volbám ztratili 31 mandátů, v Evropě nijak zvlášť výjimečný. Někteří evropští socialisté jsou na tom ještě hůře.
Proč? Tím se začínají zabývat politologové, historici i politici v celé Evropě. Podle politologů nejde totiž jen o samotnou sociální demokracii. Propad obliby socialistů znamená po mnoha desetiletích dočasný nebo trvalý konec tradičního rozdělení politické scény na pravici a levici, ve většině demokratických zemích prezentované právě sociálními demokraty.
Ti dlouho hájili práva dělníků a menšin, bojovali za lepší pracovní a mzdové podmínky zaměstnanců, snížení nezaměstnanosti, případně za "větší spravedlnost" ve společnosti. "Jenže v době, kdy tady máme poměrně štědrý sociální systém a nízkou nezaměstnanost, je pozice strany, považované za obhájce pracujících, značně oslabena," řekl TÝDNU.CZ politolog Jan Bureš.
Problém dnešních socialistů podle něj spočívá v tom, že nedokáží přizpůsobit politiku úplně jiným výzvám, než na jaké byli zvyklí reagovat v minulosti. Voliče totiž místo boje za "sociální spravedlnost" trápí spíše problémy jako obavy z migrace, nedostatečná infrastruktura, přebujelost státní správy nebo rozkrádání veřejných peněz. A sociální demokracie jen velmi obtížně hledá cestu k tomu, aby nabídla voličům řešení i těchto problémů, a přitom zůstala sociální demokracií.
Příkladem takového složité hledání může být i takzvaná uprchlická krize. Když socialisté, tradičně zaměření na obranu práv menšin a dodržování lidských práv, začnou razit tvrdší postup vůči migrantům, mohou u voličů tvrdě narazit. Pro část voličské základny tím ztratí důvěryhodnost, pro jiné voliče identitu.
"Volič se totiž nutně začne ptát, proč by měl volit sociální demokracii razící politiku populistických Svobodných. To může přece rovnou volit Svobodné," popsal podstatu tohoto dilematu komentátor rakouského listu Obeösterreichische Nachrichten.
Podle některých komentátorů nepřidává sociální demokracii na důvěryhodnosti ani snaha zalíbit se kritikům globalizace a přelévání kapitálu po celé zeměkouli. I tady voliči cítí, že se nemusí jednat o úplně důvěryhodné sliby. "Sama sociální demokracie v jedné zemi nemůže vyřešit záležitost, řešitelnou pouze na globální úrovni. Navíc se lidé mohou ptát, proč jí neřešila, když byla u vlády," uvedl Bureš.
Lidem je podle něj místo planých slibů mnohem bližší pragmatická politika Andreje Babiše a jemu podobných politiků, založená na tom, že místo "globálních výzev" slibuje řešení každodenních problémů lidí. "A lidé mají pocit, že to opravdu může splnit, což se o některých slibech sociálních demokratů říci nedá," uvedl Bureš. Sám si ale netroufá odhadnout, co by sociální demokracii pomohlo k návratu na výsluní a zda je takový návrat v dohledné době vůbec reálný: "Já ten recept opravdu neznám. Fakt nevím."
Pouze jedna věc je podle politologů jistá. Řada z nich považuje současný propad preferencí sociálních demokratů v EU za historicky významný mezník, jehož důsledky jsou zatím těžko předvídatelné. "Je to katastrofa. Voliči vrhli nejstarší německou politickou stranu se 142letou historií do existenční krize," napsal komentátor německého magazínu Cicero k propadu sociálních demokratů v Německu.
V podobném, někdy až katastrofickém duchu se nesou i některé další komentáře. A to dokonce i z pera autorů, kteří sociální demokracii vůbec nemusí fandit. "Sociální demokracie ztratila poprvé od svého založení charakter lidové strany. A to něco znamená," napsal německý deník Focus.
