Květen 1913: Náčelník generálního štábu 8. armádního sboru v Praze plukovník Alfred Redl se zastřelil. K plánovanému státnickému pohřbu o tři dny později již ale nedošlo. Proč?
Napínavý životní osud rakousko-uherského plukovníka, který je znám ze slavného filmu Plukovník Redl (režie István Szabó, 1985), vyvrcholil právě před sto lety.
Sebevražda z vyčerpání?
V pondělí 26. května našel pražský čtenář Národní politiky ve svém oblíbeném deníku i tuto zprávu: "Plukovník Alfred Redl se zastřelil. Náčelník generálního štábu 8. sboru v Praze plukovník Redl spáchal včera v noci ve Vídni v hotelu Klomser ve vnitřním městě sebevraždu, střeliv se do úst. Přibyl do Vídně v sobotu z Prahy, ubytoval se v hotelu a odebral se do svého pokoje. Včera ráno důstojnický sluha jeho nalezl jej v lenošce již jako mrtvolu. Z pravice vypadl mu revolver, tvář byla zalita krví. Dopoledne dostavila se do hotelu vojenská komise, která sepsala protokol, o příčině sebevraždy nemohla však nic zjistiti."
Čeští novináři přišli napřed s teorií, že se plukovník Redl přepracoval a pomátl: "Plukovník Redl pracoval usilovně, a jak se zdá, působila přílišná námaha nepříznivě na jeho ducha. Plukovník trpěl prý nespavostí. Též jeho nervy byly přílišným namáháním strhány. Ve stavu tom spáchal sebevraždu."
Vedle jak ta jedle. Ve Vídni se sice začal připravovat okázalý vojenský pohřeb plukovníka Redla, ale obřady byly už dva dny poté odvolány a Redl pohřben v naprosté tichosti.
Vydíraný kvůli homosexualitě
Investigativní pražský žurnalista Egon Ervín Kisch se totiž dostal na stopu, která říkala, že vše bylo jinak a plukovník určitě nezemřel kvůli přepracování a pocuchaným nervům. Jistý zámečník a Kischův známý byl totiž u toho, když si elita rakouské vojenské špionáže nechala otevřít Redlův byt na pražském Malostranském náměstí. V luxusním kvartýru bylo mimo jiné nalezeno množství kopií přísně tajných vojenských materiálů.
V tu chvíli se armádní špičky ještě snažily ututlat, že Alfred Redl byl špionem placeným z carského Ruska a nalezené důkazy začaly ničit. Marně. Jedna z největších špionážních afér z dob Rakouska-Uherska byla právě odhalena kvůli zvídavému zámečníkovi.
O úniku tajných informací do Ruska už generální štáb rakousko-uherské armády věděl delší čas, nikoho však nenapadlo, že by špionem byla přímo hlava výzvědné služby - plukovník Alfred Redl. Ten už pro výzvědnou službu armády pracoval od roku 1900, kdy se dostal do čela Vyzvědačského úřadu - Kundschaftstelle.
Zřejmě již v roce 1905 Redl začal pracovat i pro carské Rusko, neboť ruští špioni odhalili jeho největší slabinu: homosexualitu. S touto sexuální orientací by Redl v rakouské armádě neměl žádnou šanci na kariérní postup, Rusové dokonce vlastnili i několik choulostivých fotografií, na nichž byl Redl se svými milenci. Úspěšné vydírání, dlužno říci, že ruskou stranou velice dobře placené, trvalo osm let. Zrádce rakousko-uherské armády nejprve Rusům předával jména vídeňských agentů v carském Rusku, později plány pevností, šifrovací systémy a třeba v roce 1908 prozradil Rusům i plány anexe Bosny a Hercegoviny a přispěl tak ke spojenectví Ruska se Srbskem. Vyzrazením mnoha tajných strategických materiálů prý Redl způsobil, že na počátku první světové války padlo zbytečně na půl milionu rakouských vojáků.
Sebevražda z donucení
K dopadení Redla došlo svým způsobem náhodně. Při kontrole dopisů objevila rakouská cenzura zásilky s velkými finančními obnosy, které byly adresovány "poste restante" na neexistující osobu. Dopisy si někdo vyzvedl 24. května 1913 a odnesl do hotelu Klomser ve Vídni, kde byl v té době ubytován Alfred Redl. Byl to šok, který nemohl generální štáb rozdýchat. Jeden z nejlepších a nejpracovitějších důstojníků armády je zrádcem!
S požehnáním náčelníka generálního štábu bylo rozhodnuto, že Redl bude donucen k sebevraždě a aféra ututlána. Pozdě v noci z 24. na 25. května navštívila plukovníka v hotelu Klomser čtveřice důstojníků, kterým se Redl ke zradě brzy přiznal. Obviněný dostal do ruky revolver a doporučení, aby ho co nejdříve použil, načež delegace odešla. Nad ránem se plukovník Alfred Redl skutečně zastřelil.
V dalších dnech čeští novináři s gustem líčili Redlův životní příběh i poslední hodiny jeho života. Zajímavé je, že 24. května 1913 vyrazil plukovník Redl z Prahy do Vídně automobilem, na tu dobu odvážný čin. "V neobyčejně elegantním a přepychovém voze ze závodu Daimler. Je to takzvaný řetězový vůz za cenu 18 000 korun," informovaly Národní listy 7. června 1913. Vůz si Redl pořídil již v roce 1911, když byl ještě podplukovníkem, přičemž redakce spočítala, že by na jeho koupi potřeboval celé dva roční platy. Jenže Redl si koupil v roce 1912 další vůz za 13 500 korun, jezdíval na luxusní výlety do Paříže nebo si pořídil nákladné zařízení bytu. Najednou bylo všem jasné, že Redlovo konto muselo narůstat z nějakých podezřelých zdrojů. Před vypuknutím aféry to byl přitom nedotknutelný vzor rakouského důstojníka, kterému všichni prorokovali, že brzy povýší na generála.
