Klečí na chodnících, před sebou mají kelímek či čepici na drobné. Ti méně ostýchaví dokonce oslovují kolemjdoucí a prosí o pár drobných. Přestože vyhláška hlavního města žebrání na většině míst v centru zakazuje, jedná se o každodenní obrázek. Městská policie je prý na žebráky krátká. Také zahraniční turisté reagují na jejich přítomnost většinou negativně.
Žebrání je zakázáno v prostorách metra, včetně přístupových a výstupních cest, na veřejně přístupných místech na území hlavního města Prahy, jako jsou například ulice Celetná, Na Příkopě, Národní, Vodičkova či Václavské náměstí, uvádí vyhláška. Žebráci se však na těchto místech běžně vyskytují. „Pokud žebrající osoba svým jednáním porušuje ustanovení vyhlášky, je toto jednání posuzováno jako přestupek proti veřejnému pořádku. V blokovém řízení lze uložit pokutu do jednoho tisíce korun,“ říká ředitel pražské městské policie Vladimír Kotrouš. Sankce lze však těžko vymáhat. Existuje ale možnost odejmout vyžebrané peníze. „Není ojedinělé, že žebrající osoba s harmonikou je schopna v hotovosti uloženou blokovou pokutu ve výši tisíc korun uhradit,“ dodává Kotrouš.
Podle městské policie není v jejích silách problém účinně vyřešit. „Nepomůže pouze rozestavit dostatečný počet hlídek. Je třeba hledat řešení, na němž by se spolupodílely orgány státní správy a místní samosprávy, charitativní organizace a další zainteresované subjekty,“ hájí práci strážníků Kotrouš.
V hlavním městě existují i organizované skupiny žebráků. Ty mají své vlastní hlídkující osoby, které o blížících se strážnících informují. „Výskyt žebráků na Královské cestě zlepšilo také rozšíření kamerového systému v souvislosti s vandalismem na Karlově mostě,“ uvádí náměstek ředitele městské policie Ludvík Klema. 
Ve srovnání s našimi sousedy, jako je Německo nebo Rakousko, v tomto směru prohráváme. Například ve Vídni na žebráka turista nenarazí. Česká metropole je přitom podle počtu turistů šestou nejnavštěvovanější v Evropě. Na takzvané druhé návštěvy jezdí však čím dál tím méně návštěvníků. „Všichni ze západní Evropy, kdo chtěli, tak už tady jednou byli. Přestože měli tehdy napsáno v průvodci, že se tady krade, lidé se tu nechovají slušně a jsou tu žebráci, jeli sem. Podruhé ale raději zvolí nějakou bezproblémovou a pohodovou destinaci,“ říká Tomio Okamura, mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a ředitel cestovní kanceláře Miki Travel.
Náměstek primátora hlavního města pro oblast právní a bezpečnostní na dotazy redakce TÝDEN.CZ neodpověděl, otázky předal městské policii. „Nelze se vymlouvat na to, že tam to jde a u nás ne. Jedná se o systémový problém legislativy, který nemá nikdo zájem řešit,“ dodává Okamura.
Pojem žebrák však ve vyhlášce definován není. Záleží tedy na posouzení každého strážníka. „Za žebrání je třeba považovat nejen aktivní vyžadování daru, ale i jednání pasivní, pokud dá žebrák najevo svůj zájem o obdarování a ochotu dar přijmout. Naproti tomu by ve většině případů neměly být jako žebrání posuzovány veřejné hudební produkce občanů spojené s vybíráním dobrovolných příspěvků,“ domnívá se Kotrouš. Hudební vystoupení musí být však podle jiné vyhlášky hlavního města Prahy oznámeno, respektive dotyčný by měl splnit požadavek vyhlášky o místním poplatku za užívání veřejného prostranství.
V roce 2006 řešili strážníci pražské městské policie 2 352 případů žebrajících osob. Jen za první pololetí roku 2007 policie odhalila 3 905 přestupků tohoto charakteru.
S žebráky se v poslední době potýkají také v Brně. S nataženou dlaní zde obcházejí kostely a neváhají prý obtěžovat místní i turisty přímo před oltářem. V Karlových Varech dokonce vykrádali kostelní pokladničky. Jako snadný výdělek se zdají být také kašny. Zatímco v jiných světových metropolích jsou plné mincí, u nás zejí prázdnotou. Žebráci a bezdomovci je používají nejen ke své hygieně, ale také jako zdroj přivýdělku.
Ilustrační foto: Lucie Pařízková
