Po vojenských přehlídkách armád Varšavské smlouvy z dob komunismu se národu stýská více než po tradičních svátcích, jakým pro naše předky býval třeba svátek sv. Václava. Dny NATO na ostravském letišti navštívilo uplynulý víkend neuvěřitelných 225 tisíc lidí. Podobně masová akce je v Den české státnosti čili na svatého Václava nemyslitelná.
Čtvrt milionů lidí tleskalo nadšeně stíhačkám, tankům, vrtulníkům, obrněným transportérům a speciálním jednotkám všeho druhu. Maskáče, kanady a samopal na hrudi Čechům očividně scházejí, rozhodně však neteskní po oslavách českého světce a zemského patrona svatého Václava.
Už v roce 2000, kdy se o návratu svatováclavského svátku rozhodovalo v parlamentu, bylo jasné, že to bude návrat krkolomný až bolestný. Třeba Miloš Zeman označil svatého Václava za symbol kolaborace a navrhl, že 28. září bude lepší oslavovat celonárodně jeho narozeniny, které připadají na týž den.
Politikům vládních stran, kteří jsou už z dob první republiky vášnivými odpůrci církevních svátků, nakonec svatý Václav vadil natolik, že nyní 28. září slavíme jakýsi Den české státnosti a o Václavovi není v kalendáři ani zmínka. "To je důsledek bezradnosti poslanců, kteří se národu bojí říci: 'Ano, kníže Václav je svatý.' Svatý je totiž v Česku chápán jako něco zastaralého, tmářského, co patří do prázdných kostelů," přemítá historik Jiří Rak z Univerzity Karlovy, známý bořitel mýtů v domácích dějinách.
Obnova tradičního českého svátku tak skončila vyhlášením "státního hybridu". V kalendáři se usadil kočkopes, o kterém nevíme, zda má raději misku mléka, nebo vepřovou kost. To před sto lety v roce 1911 měli naši předkové o oslavách jasno a program začínal už v předvečer svatováclavského svátku, jak dokazuje i dobová zpráva z tehdy oblíbeného deníku Národní politika: "Za veliké účasti vypaloval včera večer v předvečer svátku sv. Václava pyrotechnik Hájek na ostrově Střeleckém ohňostroj. Nákladem svatováclavské komise za předsednictví P. J. Paulyho je uctívána tímto způsobem památka českého světce, jehož předvečer svátku byl ještě oslaven tím způsobem, že se večer o 8. hodině rozhlaholily zvony na všech pražských kostelních věžích. Na závěr ohňostroje zazářila svatováclavská koruna obrovské velikosti, ozářena bengálskými světly, což působilo dojmem úchvatným."
Našinec ovšem v den svátku "svatého Václava bez svatého Václava" musí slavit státnost. Pochopitelně netuší, jak to udělat, takže raději odjede na výlet či na chalupu. Svátek by se tak dost dobře mohl jmenovat Den chalup, Den českých chalupářů nebo Svátek podzimních výletů. "Politikové čas od času nějaká mimořádná volna musejí do kalendáře zapasovat. A na konci září je to obzvláště vhodné, lid si užije posledních teplých dnů třeba právě na chalupách," říká historik Rak.
Změna v kalendáři je na spadnutí. A pokud by neprošel Den chalup, určitě by se národu místo Dne české státnosti líbilo zavedení Svátku NATO, jak dokázala neuvěřitelně navštívená víkendová akce v Mošnově. Anebo Den Švejků, protože přímá účast ve vojenských konfliktech Čechy historicky nebaví, zato se rádi motají bezpečným zázemím kolem vojenské techniky a kibicují, co vylepšit či jak například proměnit palivovou nádrž z vrtulníku na varný kotel pro domácí zabijačku.
