Listopad 1989 v Československu byl sice především ve znamení událostí v Praze, již týden před 17. listopadem se však konaly nezvykle silné protestní demonstrace v Teplicích. Na jejich počátku přitom stál vcelku nepolitický impulz - smogová inverze. Třídenní demonstrace za čistý vzduch, které vyvrcholily 13. listopadu 1989, přinutily místní komunistické funkcionáře k dialogu s veřejností. Akce se přitom konaly mimo hlavní struktury disentu.
Smogové inverze v roce 1989 na severu Čech trvaly už od poloviny října. Koncentrace oxidů síry a množství spadlého popílku z elektráren několikanásobně překračovaly limity, lidem bylo doporučeno nevětrat a raději moc nevycházet z domu. Podle odborníků celodenní průměrné koncentrace oxidu siřičitého tehdy přesahovaly 1000 mikrogramů na metr krychlový, limit byl v té době přitom 150.
Ve středu 8. listopadu odpoledne se v Teplicích začaly objevovat plakáty s výzvou, aby se lidé dostavili v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s "nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva".
Plakáty vylepil tehdy šestnáctiletý učeň Zbyšek Jindra, mezi svými přáteli známý pod přezdívkou Oněgin. Pomáhal mu jednadvacetiletý Jindřich Uhlíř, kytarista místní punkové kapely Jateční ulice. Podle Uhlíře bylo vylepeno asi 300 plakátů. Část jich ale strhala policie, která oba mladíky zadržela.
U výslechu se k autorství protestu přiznal Jindra. Pamětníci ale podle MfDnes pochybují o tom, že by byl schopen obstarat takové množství plakátů. On sám k tomu již nic neřekne, neboť koncem roku 1996 tragicky zemřel při automobilové nehodě. Zpětně je ale pravděpodobné, že akce měla původ v prostředí teplického undergroundu, který v té době tvořili především lidé napojení na místní punkové a rockové kapely.
V sobotu 11. listopadu se začali scházet na náměstí první demonstranti - celkem přišlo asi 800 většinou mladých lidí, velké zastoupení měly matky, které požadovaly čistší vzduch pro své děti. Někteří z účastníků měli plynové masky nebo roušky přes ústa. Demonstrace nebyla organizovaná a neměla politický charakter. Skandovala se hesla o čistém vzduchu a policie nezasahovala.
O den později se již shromáždilo přes 1000 lidí a vznikly první potyčky s ozbrojenými složkami Veřejné bezpečnosti. Večer pak byla sestavena petice, na jejímž vzniku se podílel mimo jiné i pozdější prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník. Hlavním požadavkem petice bylo, aby vedení města uspořádalo veřejné shromáždění s občany o řešení ekologické situace.
V pondělí 13. listopadu převzal archy předseda městského národního výboru a náměstí bylo opět plné lidí. Atmosféra ale postupně houstla a policie vytlačila dav z náměstí. Ten se přesunul před sídlo okresního vedení KSČ, kde tajemník Antonín Váňa slíbil veřejnou debatu za týden na zimním stadionu.
O den později o událostech na straně dvě informovalo i tehdejší Rudé právo, které napsalo, že "přítomní příslušníci Veřejné bezpečnosti až na výjimky nemuseli zasahovat". Článek o demonstracích Rudé právo doplnilo článkem o "neúměrně znečištěném ovzduší" v Severočeském kraji.
A 20. listopadu se komunisté opravdu s demonstranty na zimním stadionu sešli, hlavním tématem však už nebyla ekologie, ale politika a události na pražské Národní třídě.
Ekologické demonstrace za lepší informovanost o životním prostředí, přísnou regulaci zdrojů znečištění ovzduší a smogové prázdniny, se v Teplicích uskutečnily i v březnu 1991 a v únoru 1993.
