Náhradní rodina
Třetina Čechů by uvažovala o adopci, ale vadí jim složitý proces

V české společnosti je relativně vysoká ochota uvažovat o pěstounství nebo adopci dětí, uvažuje o ní skoro třetina lidí. Případným zájemcům ale chybějí informace o možnostech náhradní rodinné péče a odrazuje je především složitý proces. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury Median pro Asociaci Dítě a rodina. Výsledky poskytla asociace.

O pěstounství či adopci dětí, které nejsou jejich příbuznými, je ochotno uvažovat 31 procent respondentů. Častěji to jsou ženy než muži. Lidé, kteří už byli adoptivními rodiči nebo pěstouny, jsou náhradní péči více nakloněni. Určitě o ní uvažuje 37 procent z nich, zatímco mezi dotázanými bez předchozí zkušenosti o adopcí či pěstounství určitě uvažuje jen sedm procent. Podle 59 procent oslovených je však proces získání dítěte velmi složitý a víc než polovina lidí neví, jak postupovat.

Za další překážky považují účastníci průzkumu náročnost péče o osvojené dítě či skryté zdravotní problémy dítěte. Pro polovinu respondentů by bylo při výběru dítěte zásadní, zda je zdravé, zda jeho rodič byl závislý na drogách a zda pochází z Česka. "Nejméně zásadní při výběru dítěte je, zda nemá sourozence," uvedli autoři průzkumu.

Průzkum podle odborníků na náhradní rodinnou péči potvrdil, že této otázce se v Česku věnuje málo prostoru. "Proces osvojení dítěte nebo umístění dítěte do pěstounské péče je opravdu z pohledu veřejnosti složitý. Navíc podmínky a pravidla jsou jednotné jen na úrovni zákona, v praxi se liší podle kraje, protože kraje si pravidla přizpůsobují své situaci. To zvyšuje nepřehlednost a nejistotu pro žadatele," uvedla Dana Lipová z Nadace Sirius, která se dlouhodobě věnuje péči o ohrožené děti. "Naším cílem je podpořit diskusi o pěstounské péči a informovat o jejím smyslu, možnostech i omezeních," dodala předsedkyně Asociace Dítě a rodina Věduna Bubleová.

V Česku se rozlišuje osvojení čili adopce a pěstounská péče, a to buď dlouhodobá, nebo na přechodnou dobu. Adopce znamená přijetí cizího dítěte za vlastní s plnou rodičovskou odpovědností, práva a povinnosti biologických rodičů s dítětem zanikají. Pěstoun o dítě pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu, z právního hlediska však mezi pěstounem a dítětem nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem v případě osvojení. Stát formou dávek pěstounské péče podporuje zajištění hmotného zabezpečení dítěte a zároveň poskytuje odměnu pěstounům.

Česká republika stále patří k zemím s nejvyšším počtem dětí v ústavech. I když se dává přednost náhradní rodinné péči před ústavní a stát významně finančně podpořil pěstounskou péči na přechodnou dobu, kapacity jsou zatím nesrovnatelné. Úřadům se nedaří najít potřebný počet pěstounů.