Poslední výstřely druhé světové války v Evropě padly 12. května 1945 v bitvě u Slivice na Příbramsku. To už ale byla v plném proudu nová bitva, občanská válka s českými Němci.
Berlínskou kapitulací z 8. května 1945 sice končí druhá světová válka v Evropě, jenže v Československu se válčí ještě 12. května u Slivice nedaleko Milína a Příbrami. Češi totiž milují, když se mohou pasovat na generály až po bitvách, které za ně vyhraje někdo jiný.
Zbytečná provokace?
Tak tomu bylo i u Slivice, u demarkační čáry na silnici ve směru na Písek a Strakonice, kde se od konce dubna 1945 hromadily tisíce německých vojáků i evakuovaných civilistů z území obsazených Rudou armádou. Přes linii do amerického zajetí však směli Němci postupovat jen do půlnoci mezi 8. a 9. květnem; pak už spojenecká dohoda přechody k Američanům nedovolovala. Německé jednotky uvízly v kotli u Slivice, Milína, Březnice i jinde v okolí.
Bylo už třetí den po válce, přesto německý generál Pückler nařídil obranné postavení, čímž si zadělal na problém. Do války se totiž v té chvíli rozhodla vstoupit nevycvičená skupina českých takypartyzánů a revolučních gard, složená sice z některých nadšených dobrovolníků, ale též z individuí se sadistickými sklony.
"Z vojenského hlediska neměla akce šanci. Hitlerovci využívali různých léček, při kterých nemilosrdně likvidovali soupeře," popisuje počátek bitvy historik Josef Velfl, ředitel Hornického muzea v Příbrami. Obklíčení Němci se navíc začali mstít na místním obyvatelstvu, třeba na okraji Březnice. Bylo by ale dosti trapné prohrát bitvu tři dny po vítězné válce, takže Spojenci narychlo zorganizovali vojenský úder, jenž 12. května 1945 ráno skončil vítězstvím.
Přemítání u památníku
Památník vítězství bitvy u Slivice nyní hlásá, že právě tady se odehrál poslední vojenský střet druhé světové války mezi nacisty a Spojenci na evropském území. Je to však historická pravda? Ke střetu přece došlo po kapitulaci Německa, tak proč událost zařazovat k dějinám druhé světové války? "Za poslední válečný střet v Evropě totiž můžeme klidně považovat několik bitev o německá plavidla, o meteorologickou stanici na Špicberkách nebo boje na rakousko-slovinské hranici. Všechny tyto střety se odehrály až po bitvě u Slivice," naznačuje historik Velfl, že to s posledními evropskými výstřely není tak jednoduché.
Bitvu na Příbramsku ale historikové považují za poslední operaci hlavně proto, že se na ní podílely útvary tří ukrajinských frontů i jednotky XII. sboru americké armády. Ohromné seskupení Spojenců tedy bojovalo s asi šestitisícovými zbytky wehrmachtu a divizí SS a význam bojů podtrhuje i její konec a německá kapitulace za účasti význačných válečných stratégů. Za Němce ji podepsal generál Pückler, za sovětskou armádu generál Serjogin a za Američany plukovník Allison. Stalo se tak 12. května v rakovickém mlýně.
Válka se sousedy
Jenže mezitím už Češi vedli v Evropě novou válku, tu se spoluobčany německé národnosti. Většinou s bezbrannými penzisty, ženami a sotva odrostlými dětmi. Třeba v Ostravě už se 12. května umíralo v internačním táboře Hanke, kam byli odvlečeni i zcela nevinní havíři či matky z domácností. Tamnímu lágru veleli Heinrich Gloss a Emil Martínek, kteří si stanovili zvrácené normy. Denně nechali oběsit, zastřelit, vzájemně se ubít či jinak umučit nejméně deset vězňů, takže jejich běsnění podlehlo od 10. května do 13. června 1945 na 230 německých civilistů z Ostravy a okolí.
A válka proti spoluobčanům se šířila po celé zemi. Drastické byly třeba útoky na brněnské civilisty při pochodu z Pohořelic do Rakouska z konce května (1600 až 5000 mrtvých) či hromadná poprava karpatských Němců včetně dětí u Přerova (265 obětí), červencový pogrom v Ústí nad Labem (50 obětí). Vraždilo se prakticky v každé vsi, v níž žila německá komunita. "Rusové se v obci jen mihli, ale české revoluční gardy mi zavraždily pratetu, kterou našly pod senem," vypráví Heřman Menzel ze slezských Linhartov.
Konečné datum druhé světové války v Evropě je tak na pozadí těchto událostí jen těžko definovatelné.
