Česká justice po čtyřech letech uzavřela kauzu půlmiliardového podvodu s naftou. Za mřížemi nakonec skončil jediný Michal Hloužek, který dostal za daňové podvody devítiletý trest.
Proč se nepodařilo potrestat i další členy mezinárodního gangu? Podle žalobkyně Dagmar Pětníkové z pražského vrchního státního zastupitelství právě kvůli Hloužkovi. U soudu totiž otočil a vinu vzal jen na sebe.
Mluví se o tom, že jediný potrestaný je na tak rozsáhlou kauzu málo.
Lze to vnímat jako problém, ale pan Hloužek nechtěl v tomto směru vypovídat, což dokazování ztížilo. Na druhou stranu bych doplnila, že část pachatelů jednajících za německé společnosti, které se na obchodování podílely, byla trestně stíhána v SRN.
Na případu jste od počátku spolupracovali i se slovenskými a německými kolegy. Jak přeshraniční spolupráce probíhala?
Spolupráce s německými i slovenskými celními, policejními i justičními orgány se uskutečnila bez zbytečných průtahů a formou právních pomocí jsme si vzájemně poskytli důležité důkazy. Hned na začátku velmi dobře zafungovala spolupráce celních a daňových úřadů v jednotlivých zemích. Právě celníci nezákonný obchod odhalili.
K TÉMATU: Za půlmiliardový byznys s naftou padl devítiletý trest
Pět měsíců proudily stovky cisteren s naftou přes hranice do Česka. Nedalo se na podvody, které s tím byly spojené, přijít dříve?
V daném případě to šlo naopak velmi rychle. Nafta do Česka začala putovat na přelomu prosince a ledna a už v květnu proběhl zásah. V té době pak začalo zajišťování listinných důkazů a mapovala se síť lidí, kteří jsou do toho zapojení. Následné prověřování trvalo zhruba půl roku a pak jsme zahájili trestní stíhání, které paradoxně brzdil především velký rozsah důkazního materiálu.
Klíčovou roli v půlmiliardovém byznysu sehrál Michal Hloužek - zatím jediný odsouzený. Můžete jeho úlohu popsat?
Pan Hloužek především po celou dobu setrval na svém tvrzení, že dovozy motorové nafty probíhaly mimo jeho společnost A-OIL, on pouze poskytl skladové prostory a vše ostatní bylo v režii slovenské společnosti Conbrio. Zpočátku tvrdil, že plnil pouze pokyny někoho zvenčí, že není organizátor a ukazoval směrem na Slovensko. U hlavního líčení ale otočil. A přestože se nám podařilo některé lidi ztotožnit, on vypověděl, že to byli jeho spolupracovníci, se kterými měl dobré vztahy. Nakonec nechal veškerou vinu sám na sobě. Můžeme se jen dohadovat, co ho k tomu vedlo.
Naznačujete, že mu třeba bylo vyhrožováno?
K tomu se nebudu vyjadřovat. Z řady nepřímých poznatků vyplývá, že obchod mohl být skutečně organizován na Slovensku.
Podali jste tedy i návrhy na stíhání na Slovensko?
Slovenští kolegové o případu věděli, poskytli jsme jim tedy některé další důkazy, ale výsledek jsme už ovlivnit nemohli. Slováky, kteří se kolem společností A-OIL a Conbrio pohybovali, jsme u nás využili jako svědky.
V červnu protikorupční policie pozatýkala gang, kterému klade za vinu pro změnu miliardový daňový únik při obchodování s pohonnými hmotami. Znamená to, že špinavý byznys s naftou a benzínem dál láká podvodníky?
Nezákonné obchody s pohonnými hmotami vesele pokračují dál. Liší se způsoby provedení, ale společnou mají obrovskou výši škody. Objevují se i machinace podobné těm s lehkými topnými oleji z devadesátých let. Pachatelé této trestné činnosti velmi rychle reagují na aktuální zákonnou úpravu obchodování a nakládání s minerálními oleji a vymýšlejí stále nové a složitější způsoby jak se vyhnout placení spotřební daně.
Jaká je úspěšnost při vymáhání škody? Daří se ony obrovské finanční rány do státní kasy zacelit?
Právní úprava neumožňuje u daňových trestných činů uložit v rámci trestního řízení náhradu škody, neboť nárok na zaplacení daně vzniká již tím, že určitý příjem podléhá zdanění přímo ze zákona, a nikoli z jednání, které nese znaky trestného činu. Vymáháním daňových nedoplatků se tak zabývají daňové a celní úřady. Z hlediska trestnosti se sice obvykle podaří ukázat na pachatele, ale z hlediska vymahatelnosti daní je úspěšnost minimální.
Foto: Robert Zlatohlávek a Jan Schejbal
