Rozhovor TÝDNE
Na rakovinu se umírá i kvůli chybné léčbě

Každý rok onemocní rakovinou sto tisíc Čechů a Češek. Čím vyššího věku se dožíváme, tím větší je pravděpodobnost, že nás choroba postihne. "Problém je, že nemoc neumíme léčit individuálně. Je nemálo pacientů, kteří zemřou na následky léčby, nikoli na chorobu samou," říká respektovaný lékař a expert na doplňkovou léčbu Peter Bednarčík. 

Pacientů s různými typy rakoviny celosvětově přibývá, ačkoli se věnuje stále větší pozornost osvětě a prevenci. Proč?

Rakovina nám dělá čím dál větší starosti, to je třeba si přiznat. Přibližně před jednou generací kolegové ve Státním zdravotním ústavu v rámci studií a statistik sledovali, jak velká je pravděpodobnost, že se během svého života bude člověk potýkat s rakovinou. V té době to byl v české populaci jeden člověk z dvaceti. Dnes je to každý třetí. Teď tu sedím já, vy a pan fotograf. Takže statisticky vzato, jeden z nás se rakoviny dožije. Je to šestinásobný nárůst už během našich životů, nikoli nějaký vývoj z pohledu stovek let. Když se ptáte proč, tak těch příčin je opravdu velké množství.

Uveďte alespoň ty nejvýznamnější...

My lékaři rádi říkáme, že za vším stojí špatný životní styl. Každý lékař specialista vám řekne jeden dominantní prvek, který je v jeho oboru nejvíce škodlivý. V případě rakoviny je to jednoznačně stres. Z vnějších faktorů bych pak vyzdvihl obrovskou chemizaci životního prostředí. S tím ale těžko něco naděláme - faktem je, že dnes je člověk, dokonce už předtím, než se narodí a spatří světlo světa, pod vlivem různých chemických látek z vnějšího světa.

Pomalu veškerá lidská činnost ale už podléhá nějaké regulaci. Chemické látky obzvláště. Nejde o strašení lidí před pokrokem?

Máte pravdu v tom, že kosmetika, drogistické zboží, léky a další doplňky, to vše je velmi hlídáno z pohledu zdravotní nezávadnosti. Zapomínáme ale na to, že existuje něco jako chemický koktejl. Dokážeme zjistit, jaká látka má určité kritické množství, kdy už začíná člověku škodit. Ale my nepřijdeme do styku jen s touto jednou látkou. Ony se kombinují, vytváří mezi sebou vazby, reagují na sebe. A těmto procesům musí naše tělo čelit v množství, které je pro něj z hlediska několika milionů let vývoje naprosto mimořádné. Nezanedbatelnou roli hraje i prodlužování doby života.

Rakovina je tedy projevem změny našeho prostředí?

Všechny relevantní výzkumy tvrdí, že ano. Rakovinu si lidstvo v tom dnešním pojetí, kdy je poměrně velmi rozšířeným onemocněním, přivodilo samo.

Jak zjistím, že v sobě mám, nebo nemám rakovinné buňky?

To je špatně položená otázka, kterou ale od svých pacientů slýchám opravdu denně. Je třeba si uvědomit, že nejde o cizí buňky, ale o naše vlastní. Miliardy buněk denně stárnou, hynou a my je nahrazujeme novými. Malý zlomek buněk nezahyne, mohou získat schopnost trvalého dělení a vzniká rakovinná buňka. Každý jedinec si je vlastně permanentně vyrábí. Udává se, že zdravý člověk průměrné výšky a váhy si denně vyrobí patnáct set až dva tisíce buněk, které mohou dále růst jako nádorové. A pak už záleží jen na obranyschopnosti našeho těla, zda a jak se s tím vyrovná.