Církev by podle prezidenta Miloše Zemana měla rozšířit svoje sociální, zdravotní, vzdělávací a další služby. Počítá se s tím podle něj v chystané dohodě mezi Vatikánem a ČR. Zeman to řekl zástupcům Středočeského kraje v budově krajského úřadu v Praze při zahájení třídenní cesty po regionu. Poukázal při tom na svou nedávnou návštěvu papeže Františka, kde se prý snažil pomoci při řešení bolavého problému církevních restitucí. Podle zástupce českých biskupů patří služba potřebným k podstatě církve, a ta ji bude poskytovat v budoucnu stejně jako dnes.
"Do připravované dohody mezi Vatikánem a Českou republikou připravujeme doplnění o větu, že církev rozšíří svoje sociální, zdravotní, edukační a další služby. Protože po vyřešení církevních restitucí nelze tvrdit, že na to nejsou prostředky," uvedl Zeman, který by v tom viděl příležitost pro rozšíření hospicové sítě.
"Podle evangelia službou nemocným či strádajícím církev realizuje svou identitu. K této službě přistupujeme tak, abychom ji mohli poskytovat dnes i za sto let," řekl generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub.
Podle prezidenta je třeba navázat na hospicové hnutí, které vzniklo v katolické církvi. "Právě v souvislosti s tím, že nyní církev dostala nebo dostává poměrně rozsáhlý majetek z restitucí, tak hledat řešení, jak by alespoň část tohoto majetku mohla být vynaložena na budování dalších hospiců," řekl Zeman. O staré a umírající lidi v hospicech se v českých zemích do 50. let minulého století staraly převážně řádové sestry. Po roce 1948 ale docházelo k likvidaci klášterů, zabavování církevního majetku a cílem byla i likvidace katolických řádů.
Česká republika je jedinou zemí s katolickou tradicí bez smlouvy s Vatikánem. Vztahy ČR s Vatikánem poznamenala druhá světová válka a následný totalitní režim v ČR, který pronásledoval představitele církve. Po změně režimu v roce 1990 byly sice navázány diplomatické styky, ale smlouva mezi oběma státy, která měla upravovat i postavení katolické církve v ČR, podepsaná v červenci 2002, nebyla dosud ratifikována. Její schvalování se o rok později zadrhlo v českém Parlamentu a od té doby se odkládá.
Požadavek, aby církev zřizovala více hospiců, Zeman stále opakuje. Katolická církev v ČR hospice a hospicovou péči provozuje již dvě desítky let a není podle ní ani zřejmé, zda je potřeba zřizovat těchto zařízení víc. V souvislosti s majetkovým vyrovnáním státu s církvemi plánuje investovat do školství, zdravotní i sociální oblasti. Stát by však měl, tak jak je tomu v dalších zemích, přispívat na provoz příslušných zařízení. V případě zdravotnictví jde zejména o úhradu zákroků od pojišťoven. V sociální oblasti církev deklarovala, že je připravena, až to umožní zákony, investovat ročně stovky milionů do sociálního bydlení a na přípravě zákona se podílí.
Zeman opakovaně prezentuje svůj názor, že církev má v souvislosti s restitucemi na všechny jím požadované aktivity dost peněz. Restituce postupují jen pomalu a církev zatím zdaleka nedisponuje majetkem, který požadovala; finanční náhradu pak převážně ukládá na dobu, kdy nastane odluka státu od církve, jež je také součástí zákona o majetkovém vyrovnání.
