Výročí osvobození
Život mi zachránila práce v továrně, říká pamětnice holokaustu

Život dokáže někdy zachránit i odvaha a risk. Zkušenost s tím má pamětnice Markéta Nováková. Přežila holokaust právě díky tomu, že se odvážila riskovat. Ačkoli nevěděla, co ji čeká a zda si tím spíš neublíží, přihlásila se, když se nacisté v lágru Kudowa-Zdrój (Lázně Chudoba) ptali, kdo z vězňů má maturitu. Díky tomu získala práci v továrně.

"Němci po táboře rozhlásili, ať se jim přihlásí ti, kteří mají maturitu. Ovšem v koncentráku jste nikdy nevěděli, co to pro vás bude znamenat, když se přihlásíte," řekla čtyřiadevadesátiletá žena. V pátek se spolu se svou vnučkou zúčastnila v Praze na Staroměstské radnici pietního aktu, který připomněl oběti Pražského povstání v roce 1945.

"Je dobré, když se děti dozvědí o tom, jak jsme žili, jaké to bylo za války, jak jsme se tehdy vyrovnávali se životem," uvedla Nováková, původem Židovka. V koncentráku přišla o oba rodiče, maminku gestapo poslalo do plynové komory, tatínek zemřel hlady.

Jak uvedla, děti a mladí lidé se často o její příběh zajímají. Rodina prý ale spíše říká: "Babi, na to nevzpomínej, to už bylo".

Věznění v koncentračním táboře podle ní hůře snášeli lidé středního a vyššího věku. Rychle podléhali, neměli sílu bojovat, uvedla.

Na osvobození vzpomíná pamětnice ráda, vzpomínku jí ale kalí to, že se ho nedožili její nejbližší. "Jen mi velmi chyběli rodiče, které jsem milovala," uzavřela.

Páteční pietní akce pořádané pražským magistrátem se zúčastnilo na 300 lidí, vojenská stráž položila věnce a květiny u pamětních desek a poklonila se památce padlých v květnovém povstání.