Znalec Winter: Psy ve Vietnamu nejedí

Policisté odhalili na Chebsku nelegální psí jatka. Provozovali je Vietnamci, kteří zvířata brali na ulicích a z útulků. Předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter ale komunitu brání. "Jedl jsem tam kuřecí pařáty, ale psy ve Vietnamu nejedí," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Jaký mají Vietnamci vztah ke zvířatům. Je pro ně pes stejný jako prase?

Za svých třicet devět návštěv Vietnamu za posledních čtrnáct let, kdy jsem projel celou zemi, jsem se nikdy nesetkal s tím, že by v restauracích bylo na jídelníčku psí maso. Oni mají úplně jiné delikatesy. Třeba náměstek ministra mě pozval na kuře, já si představoval české stehýnko, ale dostal jsem na talířku uvařené pařáty. Za léta války se naučili, že pod tou kůžičkou je látka, která posiluje imunitu a nahrazuje antibiotika. Jinak jedí rádi rybí produkty. Ve velkoměstech potkáte normálně lidi se psem na vodítku. Berou je jako mazlíčky.

Jak si tedy vysvětlujete odhalení psích jatek na Chebsku?

Je možné, že několik jedinců žijících u nás, zřejmě z chudých rodin, si usmyslelo, že když začne připravovat to maso a nabízet jej svým krajanům, tak že na tom vydělají peníze. Nebudu je v tomto bránit.

Budete jako Česko-vietnamská společnost kvůli kauze podnikat nějaké kroky?

Dal jsem výzvu všem Vietnamcům v České republice, aby s tím okamžitě přestali, neboť si musí uvědomit, že jsou v Evropě a ne na Dálném východě. Výzva bude otištěna i ve všech vietnamských časopisech. Co se stalo, je otřesné, hnusné a odporné. Sám jsem pejskař a měl jsem sedm let chovnou stanici zlatých kólií, čili si dovedete představit, jak to prožívám. Přitom Vietnamcům jedenáct let pomáhám v integraci do české společnosti.

Ty kauzy, které se staly, ať s psími jatky či s pěstírnami konopí, mohou změnit náhled české společnosti na Vietnamce? Až dosud byli považováni za neškodné stánkaře.

Je potřeba si uvědomit, že kdyby Čechy Vietnamci posuzovali podle sériových vrahů Stodolových, podle tunelářů typu Krejčíře, tak by se s námi nikdo ve světě ani ve Vietnamu nebavil. Je potřeba si uvědomit, že ze šedesáti tisíc Vietnamců, kteří u nás žijí, se trestné činnosti ohledně pěstíren konopí zabývalo sto padesát lidí. Co se týká těch hnusných a odporných jatek na psí maso, bylo to maximálně deset lidí. To jsou sice lidé, kteří pověst komunity poškodí, ale nesmíme paušalizovat.

Vietnamská komunita je poměrně uzavřená, což může předsudkům nahrávat. Jaké jsou vztahy uvnitř?

Ono se říká, že jsou uzavření, ale není to tak docela pravda. My s nimi děláme třeba každý rok velký turnaj v kopané v Čelákovicích či mezinárodní tenisový turnaj v Průhonicích. Je potřeba, aby i česká veřejnost měla zájem o jejich kulturu. I o to se snažíme.

A vztahy v komunitě?

Co se týká jejich uzavřenosti, dá se říci, že si navzájem pomáhají. Ale je to stejné, jako když Češi v dobách totality emigrovali. Také se nejprve obraceli na své krajany. Jinak Vietnamci mají úplně jiná životní kréda. Měla by přejít do naší společnosti. Například na prvním místě je vzdělání dětí, na druhém místě pomoc rodičům. Osmdesátišestimilionový Vietnam nemá domovy důchodců. Tam každý ví, že se musí finančně starat o rodiče. Vloni poslali Vietnamci ze zahraničí domů prostřednictvím státní banky svým rodičům přes devět miliard dolarů.

Ilustrační foto: Profimedia.cz