Německý festival
Až příliš jemně lákavý svět

Pražský divadelní festival německého jazyka po opulentní Vojně a míru pokračoval v rámci vyváženosti komorní produkcí: Schauspielhaus Zürich uvedl v pondělí 7. a úterý 8. listopadu na scéně Divadla Komedie – příznačně v nejlepších tradicích tohoto divadla v omezeném prostoru na jevišti – inscenaci i u nás známé hry Händla Klause Temně lákavý svět.

Volba to není náhodná: v curyšském Schauspielhausu pravidelně režíruje ředitel Komedie Dušan D. Pařízek – v loňské sezoně tam inscenoval Kleistovu Katynku z Heilbronnu (Das Käthchen von Heilbronn), na jaro příštího roku chystá kompletního Fausta. A Temně lákavý svět zas pro změnu už Komedie měla na svém repertoáru. V režii Kathariny Schmittové hráli Daniela Kolářová, Ivana Uhlířová a Marian Roden. Hru znají také na Slovensku: v režii Viktora Kollára ji uvedlo Divadlo Jána Palárika.

Tři postavy, čelistní chiruržka, její finská matka a mladý intelektuál Joachim se rozcházejí a scházejí. Vždy jen po dvou, což režisérka Mélanie Huberová využila k jednoduchému triku: obsadila všechny tři postavy dvěma herci, navíc muži. Aurel Manthel a Frank Seppeler bojují v pomalém tempu s houštinami textu, ale nepřidávají nikterak výrazné odlišení jednotlivých postav, ačkoli oba střídají všechny tři. Poznáme je tak jen podle oslovení. Dění na jevišti doplňuje autor hudby Pascal Destraz jako hráč na vibrafon (nebo to byla marimba?), notně excentricky oděný, což poněkud kontrastuje s šedivým vzhledem i vystupováním obou herců.

Vynikající byla scénografie (Anja Kerschkewitz), vytvářející dojem sektorového nábytku 70. let. Klausův text je mimořádně zábavný, kromě chladných/vášnivých proměnlivých vztahů tří figur se vysmívá intelektuálům, Švýcarům a s velkým zápalem probírá různě vědecké poznatky (zejména dává průchod fascinaci fotosyntézou), švýcarská inscenace ho však podávala poněkud nevzrušivě, místy až otravně. Nepřišla s žádnou invenční interpretací, nakonec i hříčka se dvěma herci místo tří a prohazování postav či hraní ženských postav muži se okouká, pokud za tím není nějaký hlubší záměr. Druhá položka na letošním německém festivalu proto nepatří k silným divadelním zážitkům.