Romantická klasika
Bouřlivé výšiny: deprese jako prase

Ostravské divadlo Petra Bezruče hraje Na větrné hůrce, adaptaci romantického bestselleru Emily Brontëové. Stejně jako knižní předloha, ani její jevištní vize od režiséra Jana Mikuláška ovšem není žádná školometská nuda, ale mimořádně intenzivní zážitek.

Krutý příběh z vichrného návrší pojal Mikulášek s dramaturgyní Martou Ljubkovou a dvorním scénografem Markem Cpinem jako obnaženou, otevřenou ránu, do které se ještě přilévá líh.

Svět zcela odcizených vztahů, chladné krutosti a drsného vyřizování účtů spolu s (rovněž Mikuláškovou) drásavou hudbou podtrhují bílé stěny a nepříjemné zářivky. Spousta zásadních událostí je zprostředkována jen neosobním vypravěčem.

Herci jsou, jak je u Bezručů zvykem, přesní a cele oddaní režijnímu záměru. Záporáka Heathcliffa hraje Tomáš Dastlík, v ženských rolích jsou k vidění Sylvie Krupanská, Tereza Vilišová a jako vždy i na malé ploše geniální Kateřina Krejčí. V pozoruhodného herce se vyvíjí nedávná posila souboru Ondřej Brett, spolehlivý je Dušan Urban.

Každý, kdo si Hůrku z dávné četby pamatuje v zásadě jako příjemné vyprávění o velkých citech a silném větru, občas proložené dojemně hororovými prvky, bude Mikuláškovým zcela současným přečtením překvapen. Síla zážitku z představení hrozí nepřipraveného, zejména citlivějšího diváka až porazit.

Mikuláškovu tvorbu charakterizuje sklon k líbeznosti a výtvarné opulenci: tady se pouští zcela novým směrem a nikoho nešetří.