Severní Čechy melancholické
Činoherní studio: ...a příběh pokračuje

Dramatizaci pozoruhodného románu Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí připravilo myšlenkově i regionálně spjaté Činoherní studio v Ústí nad Labem. Ironický a podnětný pohled na poválečnou dobu a padesátá léta přípomíná jeden ze zapomenutých talentů české literatury.

Vzpomínky mladého lékaře na poválečná studia v Praze a první štaci ve zdecimovaných severních Čechách zaujmou neobyčejně poetickým i syrovým popisem zmarněných osudů obyčejných lidí a smutně ironickým vnímáním vzestupu totalitního režimu. V Jedličkově podání se to všechno hemží v jednom velkém klubku: pologramotní Romové, živočišní horníci a dělníci, zdeptaná bývalá buržoazie, smutek starých lidí i beznaděj mladých. Uprostřed toho všeho senzitivní intelektuál, který - byť umí život kolem sebe trefně interpretovat - se utápí ve filozofických úvahách o plynutí času a příběhu, který stále pokračuje. K tomu ostatně odkazuje i název.

Pečlivou dramatizaci Vladimíra Čepka inscenoval v Činoherním studiu Filip Nuckolls s pěticí herců jako melancholickou meditaci o lidském údělu. Jakkoli se příběh jasně odehrává v bolestivě konkrétních podmínkách severočeských 50.let, má obecnou platnost. Jedlička a jeho interpreti se na život nedívají tragicky: do zpěvu jim ale taky není. Je to spíš na takové poklidné rozjímání u plynoucí řeky.

Na scéně Štěpána Jiráka, jež využívá různě uzavíratelných poloprůsvitných stěn, nejprve herci s kabaretně zabílenými obličeji odříkávají monologické úvahy a příběhy, aby posléze rozehrávali jednotlivé často bizarní situace. V nich je prostor pro grotesku - třeba když si dělník (Jan Plouhar) stěhuje pračku (Jan Jankovský) za pomoci závistivého souseda (Kryštof Rímský). Nebo když se manželé porvou v jambickém rytmu, neboť muž se musí učit Máchu do večerní školy, ačkoli je dělník, a zanedbává tak manežlku. Jiné kousky mají spíš melancholický nádech: když lékař navštíví osamělou vdovu, když starému ještě prvorepublikovému advokátovi (Matúš Bukovčan) tváří tvář poválečnému vývoji (který předvídal), odchází rozum. Anebo když netrpělivý mladík svádí v lesech dívku (Anna Fišerová) za bedlivého dohledu policejních orgánů. Jednotlivé sekvence jsou odděleny šesti písněmi na texty Violy Fischerové, které složili různí autoři. Hudba to není špatná a její provedení (Andrea Hacková) také ne, v rámci inscenace to má ovšem poněkud retardující následky.

Znamenité výkony herců, zejméná soustředěná kreace Jana Jankovského jako lékaře, pomáhají přímočaré interpretaci komplikovaného Jedličkova románu Kde život náš je v půli se svou poutí vyrůst v silnou inscenaci o základních otázkách lidské existence.