Divadelní Flora
Festivalový zápisník Vojtěcha Varyše: Nahota v Olomouci

Festival Divadelní Flora Olomouc běží pozvolna už od čtvrtka, letos se nese ve znamení vzpomínání na Divadlo Komedie a předběžné vzpomínání na brněnskou Redutu: i ta v podobě, jak jsme ji znali, totiž zanedlouho skončí. První části přehlídky však dominuje taneční program, jako vždy velmi atraktivní.

Jistoty olomouckého festivalu, které jak v programové části, tak třeba v přívětivosti nejen festivalových podniků, složení redakce festivalového zpravodaje či denních i večírkových kousků známých firem patří k přednostem, nikoli nedostatkům přehlídky s šestnáctiletou historií, jsou terčem nejapných poznámek jedněch a důvodem každoročního hostování jiných. Zkrátka: Flora je tady a květen bez ní by pro každého, kdo se tu jen jednou otočil, byl chudým měsícem. Z tanečního startu vyjímáme dvě výjimečné produkce.

Slovenský umělec Jaro Viňarský přijel s Animalinside, taneční adaptací prózy maďarského autora László Krasznahorkaie (Satanské tango, Od severu hora... aj.). Viňarský a jeho sparring partner Marek Menšík za zvuků iritující industriální hudby vytvářeli obrazy zvířete v člověku, násilně-láskyplného vztahu, ale i samoty ve dvou, ukazovali, co vše je s tělem možné předvést. Představení provázel humor - zejména černý - a především řemeslná virtuozita a nasazení obou aktérů; své dodalo i intermezzo s pohoštěním a "krmením" diváků.

Invenční a intenzivní úvaha o tělesnosti, spojující v sobě krásu a nechutnost, obě zastoupené zhruba rovným dílem, stála na nahotě obou účinkujících, stejně jako další vrcholný taneční projekt, který je na festivalu k vidění.

Přímo pro Floru vzniklo site-specific Seasoning - v rámci rezidence nizozemského souboru United C v prostoru kanovnické rezidence ve Wurmově ulici, kde nyní sídlí Divadlo na cucky, které zajistilo projekt produkčně.

V režii Maartena van der Puta účinkovala kapela Mindpark, která vyklidněnou repetitivní hudbou připravovala atmosférickou půdu pro performery. Skládačka, využívající různé kouty částečně zchátralého domu, měla silné i slabší momenty. K těm nejvýraznějším patřilo sólo nahé naolejované tanečnice na pódiu se sklenicemi na nádvoří; segment nepotřeboval dalšího komentáře - čistá krása.

Druhou velmi silnou pasáží byl akt spojený se zkoumáním detailů ženského těla. Dvě nahé performerky, stojící zády k publiku, si ve freskovém sále endoskopickými kamerami snímaly velmi zblízka nejrůznější části svého těla - od očí a nosních dírek přes prsní bradavky po pubické ochlupení a stydké pysky - výsledky jejich kameramanské práce se promítaly na stěnu mezi freskami. Znepokojivé i úchvatné obrazy opět stavěly do popředí divákovy mysli dichotomické působení lidského těla, kdesi mezi krásou a hnusem. Příběhový rámec dodávaly inscenaci taneční produkce na nádvoří a na ochozech, došlo i na umělou krev.

Není to zdaleka vše, co se na Floře děje; o víkendu zde vystoupila švédská choreografka Charlotta Öfverholm, v prostoru S Cube byla k vidění polská taneční skupina Teatr Tańca Zawirowania. Každý den baví početné zástupy svých fanoušků v divadelním šapitó členové recesistické partičky Vosto5, konají se projekce záznamů představení Komedie.