Rozhovor TÝDNE
Divadlo ničí politická korektnost, říká Ondřej Sokol

S nástupem Ondřeje Sokola na post uměleckého šéfa Činoherního klubu nastává v divadle nová, odvážnější éra. "Chci soubor vyprovokovat k něčemu mimořádnému, aby se o tom mluvilo napříč republikou," říká sebevědomě. Známý herec, režisér a překladatel také varuje před přehnanou politickou korektností. "Když jsem byl teď o prázdninách v Americe, došlo mi, jak velkým strašákem až démonem se stává."

Máte za sebou první sezonu v pozici uměleckého šéfa Činoherního klubu. Splnila se vaše očekávání?

Nemyslel jsem si, že to bude až takhle náročné. Z legrace říkám, že kdybych mohl Činoherák zapálit a začít nanovo, tak to snad udělám. Bylo by to asi jednodušší než ho přebírat ve stavu, v jakém je, a přitom se snažit chod divadla nerozsekat. Loňskou sezonu jsem strávil tím, že jsem se snažil prakticky do posledního detailu poznat, jak to v našem divadle vlastně funguje. V Činoherním klubu je obrovský potenciál, ale musíme být daleko odvážnější, než jsme byli v posledních několika letech. Podle mě je to i povinnost divadla, které je nějakým způsobem dotované, aby se snažilo nejen plnit sál, ale aby dělalo věci, jež jsou něčím mimořádné, jiné. Celou sezonu jsem si připadal, že tlačím do auta, které se ne a ne pohnout. Až v poslední době jsem začal mít konečně pocit, že jsme se hnuli správným směrem. Snad tedy nabereme větší rychlost a hlavně nenabouráme.

Dělal jste nějaká nepopulární opatření?

Musel jsem říci hodně nepopulárních věcí a pojmenovat je. Činoherní klub byl prostor pověstný svojí mimořádnou progresivitou, dělaly se zde opravdu výjimečné inscenace. Teď už je nám padesát let a delší dobu jsme jeli trochu z podstaty, což se v Činoheráku taky úplně neříká. Já to ale nemyslím zle, jen si nechci lhát do kapsy. Chci zdejší herce a celý tvůrčí tým vyprovokovat k tomu, aby se tu zase aspoň na chvíli začalo dít něco, o čem by se mluvilo napříč republikou a co by stálo na špici divadelního dění.

K vaší práci patří i sledování divadelních představení, která se hrají ve světě. Co vás zaujalo naposledy?

Pravidelně se jezdím dívat hlavně na hry autorů, kteří mě oslovují. Nedávno jsem byl například v Londýně na novém Davidu Mametovi. I když byl do hlavní role představení Bitter Wheat obsazen John Malkovich, všichni kritici mu dali jednu, maximálně dvě hvězdičky a mluví se o něm jako o propadáku roku. Podle mě je to ale naprosto úžasná inscenace. Přišlo mi, že se Mamet snaží o to, aby navenek byla střídmá, ale přitom má výjimečný vnitřní náboj. O to se snažíme i v Činoheráku. Podle mě tahle hra propadla především kvůli tomu, že je politicky nekorektní. Když jsem byl teď o prázdninách v Americe, došlo mi, jak velkým strašákem až démonem se tahle politická korektnost stává.

V čem konkrétně?

Navštívil jsem tam muzikálovou verzi filmu Tootsie. Představte si, už v době, kdy oznámili premiéru, kolem toho vznikla neskutečná kauza a muzikál málem neuvedli, protože prý byl ve své původní verzi neuctivý k ženám. Chápete? Museli ho tedy předělat a dopsat repliky, které z něj trčí jako hřebíky. V každém dialogu musí hlavní postava říci, jak je jí líto, že bere ženám kvůli svému převleku práci, nebo že teprve teď chápe, jak těžké je být ženou. A sál na to neskutečně živě reaguje souhlasnými výkřiky. Do té doby, než jsem to viděl a slyšel na vlastní oči, jsem si myslel, že podobné věci nemohou existovat v až takhle hutné rovině. Vážně mě to vyděsilo. V Británii se zase z přehnané korektnosti a z obav před terorismem už nesmí nikde použít střelba na jevišti. Zní pouze z reproduktorů, aby bylo všem jasné, že jde pouze o divadlo. I proto kvůli tomu některé scény, zvlášť pak v akčních hrách, vypadají dost amatérsky.

Došel podle vás trend přehnané politické korektnosti už i na česká divadelní jeviště nebo do televizních show?

Ano. Je to zatím samozřejmě v daleko mírnější formě, ale to je jen otázka času. Bude růst geometrickou řadou a dosáhne bohužel nepředstavitelných rozměrů... Hnutí politické korektnosti povede ve výsledku k obrovským politicky nekorektním škodám. Abyste mě dobře chápal, já se spoustou těch argumentů souhlasím a je správné bojovat proti pitomým předsudkům a psychické agresi, které se dopouštějí silní na slabých. Co mi ale vadí a co mě děsí, je, že se z toho stává nástroj politické moci, jak tomu v dějinách tisíckrát bylo, a stane se to zase. Že lidem nedochází, jaké si pomalu a jistě vyrábíme další kladivo na čarodějnice, které demagogové a populisté použijí ke spáchání obrovských čistek, škod a k omezením svobody slova a myšlení.

CELÝ ROZHOVOR NALEZNETE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÝ VYŠEL V PONDĚLÍ 9. ZÁŘÍ.