Očima Vojtěcha Varyše
Odborářské ceny aneb Herci sobě
27.03.2011 11:30 Glosa
Ceny Thálie, tedy divadelní ceny udělované Hereckou asociací, jsou plnoleté - právě udělená ocenění za rok 2010 jsou osmnáctým vyhlášením. Postupem let však ceny ztratily prestiž i význam.
Herecká asociace, která ceny uděluje a v jejímž čele stojí Václav Postránecký, je de facto odborová organizace, jejímž prostřednictvím herci udělují ceny sami sobě: ostatně v porotách mají převahu herci spíš zkušení než výteční. Je typické, že ač jsou širší veřejností stále vnímány jako nejvýznamnější divadelní ceny (jako jediné jsou vysílány v přímém přenosu na ČT 1, zatímco třeba Ceny Alfréda Radoka se musejí spokojit s vysíláním ze záznamu na ČT 2), jsou udělovány jen za jevištní výkony - další složky divadelní tvorby (režie, scénické a kostýmní výtvarnictví, dramatická tvorba) jsou prostě ignorovány.
Ceny nemají žádný praktický význam - když se podíváme do historie, nikomu ještě cena Thálie nepomohla například k lepšímu angažmá nebo větší slávě. Mezi divadelníky se těmito cenami zhusta pohrdá, neboť nepanuje přílišná důvěra v kompetenci porot a není těžké odhalit klíč, podle něhož jsou ceny udělovány. Platí, zejména v činohře, že jde o promyšlený mix cen do regionů (aby se ukázalo, že Praha vnímá i oblastní divadla a těm se občas dopřálo lesku reflektorů z centra) a cen zasloužilým (vysloužilým) hvězdám.
Tak je tomu i letos. O herectví Jiřího Štěpničky netřeba pochybovat, ale cenu Thálie mohl obdržet klidně přede deseti lety za roli Rudolfa v inscenaci Před penzí nebo jindy za jinou roli; až tak mimořádný jeho Raymond v Blackbirdovi není. U Květy Fialové, "zenové zahrady českého herectví", je pochybností mnohem více. Její současný jevištní projev jistě nepostrádá určité kouzlo nebo charisma, za herectví ho lze však pokládat jen stěží. Nehledě na to, že Fialová hraje roli Maude již potřetí - po Praze objíždí regionální divadla, která samozřejmě známou televizní tvář ráda angažují: po Mladé Boleslavi teď přišlo Slovácké divadlo Uherské Hradiště a ceny Thálie si tak s Fialovou mohou odškrtnout i regiony.
Do nich putuje i cena "talentová", tedy ocenění pro mladého umělce do 33 let, kterou získal pardubický herec Ladislav Špiner. Ocenění za celoživotní mistrovství Jiřině Bohdalové je opět spíše úlitbou televiznímu publiku: minimálně posledních deset let Bohdalová žádné jevištní mistrovství neprojevovala. Celkově lze na činoherních cenách poukázat na značnou konzervativnost poroty: kromě oceňování známých tváří jde o poklonkování konvečně psychologickému herectví, kamenným scénám a nijak nepobuřujícímu divadlu, hladícímu po srsti.
Oceňování komerčních produktů v kategorii muzikál (Dasha za Jesus Christ Superstar a Marián Vojtko za Barona Prášila) je úsměvné; kategorie balet a pantomima zas pomíjí vývoj, kterým taneční a pohybové divadlo za poslední desetiletí prošlo a drží se jako klíště konvečního světa baletu. Jediná kategorie, k níž tedy lze mít úctu, je opera: Richard Haan je vynikající pěvec a brněnská inscenace Nížiny byla hojně aplaudována; potěší jistě i pro sympatie k Haanovi, který je kromě opery znám také jako zimní dálkový plavec a pokořitel kanálu La Manche. Oceněním pro Kristinu Vasilevu se kromě jejího výkonu také upozorňuje na jednu z operních událostí sezony, tedy Wilsonovu inscenaci opery Káťa Kabanová.
V kategorii opery pak potěšila i pěvkyně Naděžda Kniplová, která cenu za celoživotní mistrovství odmítla: kdyby byly ceny Thálie tak prestižními a zásadními oceněními, jak se samy chápou a prezentují, jistě by tak neučinila.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.