Český režisér Dušan David Pařízek se v inscenaci hry Král Otakar uvedené v nové premiéře ve vídeňském divadle Volkstheater vzdal jakéhokoli nacionálního patosu, vsadil na vtip a také na dialekt. V převážně pochvalné recenzi na "neobvyklého" Krále Otakara to napsala agentura APA.
Nové nastudování klasické hry z roku 1825 od rakouského dramatika Franze Grillparzera o českém králi Přemyslu Otakarovi II. mělo pod názvem Krále Otakara štěstí a konec premiéru v úterý. Inscenace byla doprovázena anglickými a českými titulky. V hlavní roli se představil český herec Karel Dobrý a kostýmy navrhla Kamila Polívková.
Pařízkova inscenace měla být radikálně očištěná od dosavadního vnímání příběhu, což režisér dodržel, uvedla APA.
Dobrý přitom při prvním vystoupení na německojazyčném jevišti nejdřív předvádí zejména své jezdecké umění a zběhlost v péči o koně. "Tento panovačný panovník se vůbec zjevně raději zabývá svým hřebcem než lidmi. Svou manželku Markétu Rakouskou, nezvykle obsazenou Rainerem Galkem v hermelínové peleríně a s papírovou korunou, trestuhodně zanedbává. Její ponížení a sobecké zacházení se šlechtou jsou začátkem konce Otakarova fantazírování o světové říši," píše APA.
Dobrý svou roli začíná česky, ale pak přechází k němčině. Jeho první setkání s jeho soupeřem, švýcarským Rudolfem Habsburským, určuje ráz inscenace. "Ahoj," zdraví český král žoviálně "Ruediho", kterého hraje Švýcar Lukas Holzhausen. "Hoj," odpovídá Otakarovi švýcarskou němčinou a oba se začnou zpola žertem, zpola vážně přít o správný pozdrav, popisuje APA jednu ze scén.
Souhra Holzhausena s Galkem
Na konci zkrácené hry o boji o moc, trvající bez přestávky dvě a čtvrt hodiny, je z toho německé "Buď zdráv", neboť jen ten, kdo má německý císařský titul, má také moc.
K vrcholům večera patří nejen souhra Holzhausena s Galkem, ale také doučování švýcarské němčiny, které nový císař dopřává všem lidem ve svém okolí. "Široké využívání provinčního jazykového zmatku je jednou ze strategií, jak Pařízek obchází národní patos hry," vyzdvihuje dále APA stejně jako podvratně působící kostýmy Kamily Polívkové. Scénu utváří spousta erbovních lvů a spolkových orlic - v podobě vzorů a log na módních i směšných pletených svetrech nebo tričkách.
"Ze shakespearovské velikosti mnohovrstevnaté hry, v níž se mísí politické se soukromým a provinciální se světodějným, mnoho nezbylo. Ve snaze zesměšnit nacionální byla vzata hloubka i ústřednímu střetu obou protagonistů. Filosofická a poetická tato inscenace není. Vypointovaná a politická ano. A zábavná," soudí rakouská tisková agentura.
Grillparzerova tragédie o českém králi, který padl v bitvě na Moravském poli, nebyla dosud přeložena do češtiny. V Rakousku je ale známým dílem a je považována dokonce za "rakouské národní dílo".
Například v roce 1955 byla tragédie Krále Otakara štěstí a pád první hrou uvedenou ve vídeňském divadle Burgtheater po opravách, které si vyžádaly válečné škody. Franz Grillparzer se ve své tvorbě inspiroval českými dějinami a bájeslovím několikrát. Napsal například i hru o kněžně Libuši.
Pařízek dostal loni v listopadu v Rakousku prestižní divadelní Nestroyovu cenu za režii inscenace hry Před východem slunce německého dramatika Gerharta Hauptmanna. Už v roce 2015 dostal Nestroyovu cenu za nejlepší německojazyčnou divadelní inscenaci roku.