Šéf Hudebního divadla Karlín: Dracula už se nevrátí

S Draculou zažil zlatou éru českého muzikálu, teď Egon Kulhánek šéfuje Hudebnímu divadlu Karlín. Jaký bude připravovaný muzikál, v němž zazní hity skupiny Lucie? A jaká je budoucnost tohoto žánru v Česku?

V jaké fázi jste s přípravami na muzikál Lucie, větší než malé množství lásky, který bude mít premiéru v říjnu?
Máme kompletní libreto, muzika je daná, aranžuje se. Máme obsazení. Přesto vím, že jsme ve skluzu asi měsíc až dva. V tomto případě to bylo buď brát, nebo nechat ležet, tak jsme to vzali.

Původně měl být na repertoáru muzikál složený z hitů skladatele Karla Svobody. Proč z toho sešlo?
Měli jsme už scénář písemně schválený všemi dědici, jenže ve finále jednání ztroskotala na penězích. Potřebovali jsme souhlas všech dědiců - čtyř po Karlu Svobodovi a jednoho po Jiřím Štaidlovi, který napsal polovinu textů k Svobodovým písním... Když jsem začal tušit, že to nedopadne, vzpomněl jsem si na Lucii. Loni mi totiž volal Michal Dvořák (skladatel a zakládající člen skupiny Lucie, pozn. red.), že by u nás chtěli příští rok na podzim něco udělat, jestli mám místo v divadle. Po tom neúspěšném jednání jsem ho měl. A teď jsem rád, že to nedopadlo...

Jak dlouho vzniká český muzikál?
Na původní věc jsou dva roky minimum, třeba Carmen vznikala tři a půl roku, Dracula dva roky. Lucie je trošku anomálie, protože hudba je daná. V červenci začneme zkoušet.

Jmenuje se to Lucie, ale není to ani příběh této kapely, ani v tom nebude hrát. Jaká je tedy její role?
Lucie nám dala práva na svoje písně, jsou supervizory muzikálu.

Členové kapely už se vyjádřili v tom smyslu, že budou hlídat, aby ty písně měly stejnou náladu, jako by je hráli oni. Co dál mají na starosti?
Předložili jsme jim ke schválení libreto, scénář i návrh scény. Jejich připomínky vítáme. Totéž bude s choreografií a kostýmy.

Už máte kompletní obsazení. Byl jste přítomen u castingu?
Tentokrát jsem byl od začátku, jinak bývám až u užšího výběru.

Překvapilo vás tam něco?
Když se objevila Emma Smetana. Byla jasnou adeptkou na hlavní roli Lucie.

Čím vás tato televizní moderátorka okouzlila kromě toho, že to je krásná dívka?
(směje se) U muzikálu musíte ovládat dvě, lépe tři složky. Tak to je v Americe, kde ke zpěvu a herectví trvají i na tanečním umění. Dalším kritériem je síla osobnosti a vhodnost typu. Emmě vyšel součet.

S kým soupeřila?
Asi s třiceti zpěvačkami. Největší konkurent? Když řeknu, že neměla konkurenta, tak snad nebude namyšlená. Nemůžu říct, že by Emma Smetana zpívala líp než Míša Nosková nebo Markéta Poulíčková, ale mně i klukům z Lucie se prostě líbila nejvíc.

Jak to jde dohromady s Novou? Jak obtížně jste s televizí jednali?
Půjde to dohromady. Ve smlouvě nemá, že by kromě moderování nesměla dělat nic jiného, může se souhlasem. Bohužel se stalo, že se o tom na Nově nedozvěděli od nás, ale z novin. Poslali jsme jim dopis, kde jsme je o to žádali, ale ten přišel až poté, co už ta informace visela všude na internetu. Bylo kolem toho trochu zlé krve, ale vysvětlili jsme si to a je to v pohodě.

Nebudou na ni ostatní herci žárlit? Vždyť je pro ni muzikál vlastně vedlejšák.
Nemyslím si, i ostatní herci mají jiné povinnosti.

Nebylo by proto lepší, kdybyste tu měl stálý soubor, jako tomu bylo před vaším jmenováním do funkce ředitele?
Nemyslím si to. Když máte stálý soubor, začnete mu přizpůsobovat repertoár. To je špatně. A myslíte si, že by lidi chtěli chodit deset roků na jednu zpěvačku a vidět ji ve všech rolích?

Kdyby to byla Lucie Bílá?
Zpívala v Carmen, teď v Aidě... Máme s ní dohodu, že v našem divadle pravděpodobně nikdy ve dvou muzikálech hrát nebude. A to jich máme v tuto chvíli na repertoáru sedm. Myslí si, stejně jako já, že jinak by bylo přebíleno. Celé by se to zdevalvovalo. I proto jsme nechtěli stálý soubor.

Je to levnější?
To je relativní. U company a muzikantů to levnější je - platíme je jen, když hrají. Když jsem sem nastupoval, byli tu lidi, co odehráli 25 představení za měsíc a lidi, co odehráli jedno, a všichni měli stejný plat. Když jsem si udělal tabulku, zjistil jsem, že nás takový člověk přišel dráž než největší hvězda, která vám ale prodává vstupenky. A hvězdy, které prodávají, stejně do zaměstnaneckého poměru nepůjdou.

V čem pokulhává český muzikál za americkým?
Už tradicí. Hlavně je málo kvalitních interpretů, proto máme velký problém obsadit hlavní role. Byl jsem na Broadwayi na castingu a tam jich stojí šest v řadě. Vybíráte na lékařských váhách. To bych tady někdy chtěl zažít. U nás mnohdy mhouříte oči a děláte kompromisy. Muzikálové herectví se u nás na vysokoškolské úrovni vyučuje jen na JAMU.

Vede k muzikálu snazší cesta z činohry, nebo z hudby?
Muzikálů je celá řada. V operním typu je samé zpívání. To je příklad Jesuse. Pak jsou muzikály operetního typu, kde je mluvení víc. To je třeba Aida. A pak jsou muzikály činoherního typu jako například Producenti, kde ta mluvená složka téměř převažuje. Každopádně platí jedno: když herec nezpívá, nejde to vůbec. Když zpěvák blbě hraje, je to přece jen víc průchozí.

V obsazení Lucie máte i herce Pavla Lišku. Bude zpívat?
Jeho role je činoherní, přesněji komická. Bude zpívat jednu písničku. Rozjede to a podrží ho sbory. Vedle toho tam je i role vyjednavače, který nemá jedinou písničku. Toho bude hrát Lukáš Vaculík a Karel Roden.

Máte nějaký příklad velkého muzikálového talentu kromě Emmy Smetany?
Pro mě je jím Ondra Brzobohatý. Je na úrovni broadwayských hvězd, zvládá všechny tři složky výborně. Vystudoval konzervatoř, tam se vyučuje zpěv, navíc je velmi šikovný muzikant. Pro mě byl skvělým objevem herec Petr Štěpánek, který hrál roli Maxe Bialystocka v Producentech. Tak dlouho jsme hledali obsazení, až jsme zkusili jeho, měli jsme ho tehdy v ansámblu. A jeho výkon byl pro mě milým překvapením. Další činoherec, který se uplatnil v muzikálu, je Ivana Chýlková. A zpěváci, kteří se naučili hrát? Třeba Jiří Korn. To je další člověk, který umí všechno. Totální samouk. Nebo Lucka Bílá. Kromě zpívání výborně zvládá komediální roli. A přestože sama o sobě říká, že moc netancuje, tak to vždycky zvládne skvěle.

Původní muzikál Dracula, na němž se autorsky podílel Karel Svoboda a Zdeněk Borovec, vidělo v letech 1995-8 více než milion diváků. Vrátí se někdy ta zlatá éra českého muzikálu?
Myslím, že se to nemůže opakovat. Konkurence je obrovská nejen na divadle. V kinech tehdy nebyla tak silná síť zahraničních distribucí jako dnes, televizí bylo taky poskrovnu, Nova tenkrát vlastně začínala. Dnes lidi navíc pořád poslouchají řeči o krizi. Pravidelně si necháme dělat průzkumy. Před dvěma třemi roky v nich lidi tvrdili, že půjde na muzikál dvakrát třikrát do roka, dnes říkají, že půjdou jen jednou. Ale i tak jsem v městském divadle nadmíru spokojený.

Ale v komerčním divadle byste si určitě vydělal mnohem víc peněz. Tady jste placen tabulkově, že?
Vydělal bych si víc peněz, pokud by to divadlo bylo úspěšné. Zažil jsem to na Draculovi, kde jsem bral i půl milionu korun měsíčně.

A tady?
Nesrovnatelně méně... Jenže před deseti lety jsem měl období, že jsem si chtěl zkusit opravdový dospělý světový muzikál. A proto jsem usiloval o post šéfa Hudebního divadla Karlín. Dracula odstartoval něco, co ve světě nemá obdoby - vlnu nikdy nekončících českých romantických muzikálů. Tituly: Kleopatra, Hamlet, Monte Cristo, Mona Lisa, Tři mušketýři, Angelika a tak dále. Všechno to zní tak nějak stejně a všechno to hraje na jednu notu. Říkal jsem si: "Jsou i jiné muzikály než ty velké romantické a navíc české původní." Chtěl jsem ukázat českému muzikálovému divákovi, že existují i jiné typy představení.