Festivalový výhled
Svátečně a s nadějí

Tak jako nás zaskočí a zasmuší studený, tmavý a propršený den po prosluněném a horkém jarním víkendu, i zkušeného divadelního diváka po výjimečném zážitku ze skvělého představení (třeba aktuální Poslední chvíle lidstva v Divadle Komedie) zdrtí znovu potvrzená skutečnost, že drtivá většina divadelní produkce je příšerná až k nesnesení. Ne že by to byla obrana, ale naději vždy vzbuzují divadelní festivaly.

Jít do divadla na festivalu je v mnoha ohledech větší sázkou na kvalitu: nejen kvůli tomu, že se tam obvykle vybírají kusy nějakým způsobem pozoruhodné nebo aspoň úspěšné, zatímco návštěva běžného repertoárového představení je skokem do neznáma, ne-li rovnou do Macochy, ale také pro přívětivou a často strhující atmosféru, která na festivalech panuje. S jarem se festivalová sezona pomalu rozbíhá: podívejme se, co nás čeká. 

Mým osobním favoritem je už několik let Divadelní Flora Olomouc, z níž vám v době jejího konání, letos 13.-21. května, budu podávat na webu TÝDEN.CZ pravidelné zprávy; Olomouc je univerzitní město a ona i její okolí přes rok strádají nedostatkem kvalitního divadla, není tedy divu, že festival je vždy vyprodán do posledního místa. Nabízí osvědčeně dvě linie - v té "vedlejší" taneční představení a všelijakou avantgardu - letos se vrací švédská tanečnice a choreografka Charlotta Öfverholmová, vystoupí 420people, VerTeDance nebo DOT504. Skupina Jana Nebeského přijede s inscenací NoD Quijote a uvedena bude i výtečná "opera" Miloše Orsona Štědroně Kabaret Hašek.

Na velké scéně nás kromě premiéry domovského Moravského divadla Olomouc - Markety Lazarové v režii Michaela Taranta - čekají samé lahůdky. Především postderniérové představení kladenského Racka režiséra Daniela Špinara. Vynikající inscenace už pro nezájem domácích diváků měla derniéru a vzhledem k odlehlosti Kladna od běžné pozornosti pražských diváků nedostala takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Loni se hrál na Floře Špinarův Vojcek - také již po oficiální derniéře v domovském divadle na Vinohradech - stává se z toho taková malá milá tradice. Nechybí samozřejmě Jan Mikulášek, který je stálým hostem festivalu: Flora uvede jeho Macbetha z pražské Dlouhé a oceňovanou Korespondenci V+W z brněnské Reduty. Mimořádně zajímavé bude pozorovat reakce olomouckých diváků na Spílání publiku u pražského Divadla Komedie. 

Krátce nato probíhá ve Zlíně menší, ale rovněž tradiční festival Setkání/Stretnutie, soustředěný, jak dvojjazyčný název napovídá, na česko-slovenský horizont. Ač má festival na programu i leckteré vyloženě komerční kusy, právě na slovenskou produkci stojí za to se těšit. Letos mezi 24.-27.květnem: Slovenské národní divadlo zahraje Mayenburgův Ksicht, trnavské divadlo Jána Palárika Tajemný pokoj vecí Milana Rúfuse a především vystoupí fenomenální poloamatérské divadlo SkRAT s nejnovější inscenací Dušana Vicena Napichovači a lízači. 

Festivalová sezona bude pokračovat poněkud megalomanským festivalem Divadelní svět Brno, jehož loňský první ročník vyvolal nejrůznější, spíše však negativní reakce. Letošní ročník, opět finančně vydatně podporován brněnským magistrátem a bohužel i ministerstvem kultury, nabízí převážně domácí brněnskou produkci v čele s agilním, komerčně orientovaným Městským divadlem Brno. Ozdobou zahraničního programu je pak především slavný režisér Peter Brook. Koná se 27. května až 3. června. Program dvou festivalů, jež mají největší publicitu, červnového Divadla evropských regionů v Hradci Králové a zářijového Divadla Plzeň, dosud zveřejněn nebyl - pravdou je, v programu se oba festivaly často protínají, nemluvě o tom, že v něčem též kopírují květnovou Floru Olomouc.

Dovolím si tedy upozornit na dva letní festivaly netradičního, pohybového, experimentálního divadla. Dříve zářijové akce Nultý bod a Za dveřmi spojily síly a uskuteční se společně 18.-24. července v Praze, krátce na to (28.-30.července) pak v Žilině proběhne ve chvalně známém kulturním uzlu Stanica Žilina-Záriečie "festival odvážného divadla" KioSK. Obé vřele doporučuji, o obé se ode mne ještě mnohé dozvíte.