Divadelní Flora Olomouc
Varyš na Hané: Od komunistů k alkoholikům

Drtivý rytmus festivalu se přiblížil do finále: sobota byla dnem Kamily Polívkové, jejíž dva režijní počiny byly na pořadu dne. Ráno v Moravském divadle si diváci mohli vychutnat její angažovanou interpretaci klasické hry Ödöna von Horvátha Víra, láska, naděje, za niž obdržela představitelka hlavní role Ivana Uhlířová Cenu Alfréda Radoka a v níž spoluúčinkuje bezdomovecké divadlo Ježek a Čížek.

Večer přišlo v S-Cube na řadu vynikající monodrama Hrdinové jako my, v němž rozehrává Jiří Štrébl neuvěřitelnou kreaci na základě románu Thomase Brussiga. Vzpomínky bývalého estébáka, který shodou náhod rozbil taky berlínskou zeď, oscilují mezi ryze absurdní groteskou, lidským vyznáním i komentářem k našim moderním dějinám. Spoluvina na všem je diváky neformálně stvrzena poté, co se všichni zúčastní rautu, který je po každé repríze Hrdinů připraven.

Ačkoli byli Hrdinové jako my náhradním programem místo z technických důvodů zrušené Hodiny, ve které jsme o sobě nevěděli, byli mimořádně silným zážitkem a je dobře, že se na festivalu hráli.

Mezitím se v Moravském divadle Olomouc v rámci akce "sobotní WTF" představil činoherní soubor hostitelského divadla s inscenací Žaloba proti neznámému. I to bylo náhradou, za původně nasazenou Arabskou noc v režii Martina Glasera.

Sobotní večer pokračoval v šapitó perverzí televizní soutěže Videostop pod názvem Cinematch; soutěžícím bylo odpovídat na zvídavé otázky. Tentokrát ovšem neprobíhaly jen ukázky z filmů, ale také z divadelních inscenací. Autor zápisníku bavil nejširší publikum jako jeden z členů poroty.

Nedělní program zahájila další Komedie: Podzemní blues rakouského autora Petera Handkeho v režii Dušana D. Pařízka je dalším účtováním s vlastní tvorbou i pochybnostmi. Hráli Martin Finger a Bolek Polívka. Odpoledne v S-Cube proběhla ceněná inscenace Davida Jařaba Weissenstein s Jiřím Černým, Martinem Fingerem a Stanislavem Majerem v trojjediné hlavní roli a večer si tatáž scéna vychutná jako poslední představení festivalu jinou Jařabovu inscenaci, Legendu o svatém Pijanovi podle Josefa Rotha. Mezitím se klíčoví hráči i režiséři Komedie zúčastnili rozverné besedy ve festivalovém šapitó. Mimo jiné zazněl aktuální pocit ředitele divadla Dušana D. Pařízka, totiž že si krátce před koncem divadla připadá "jako běžec, mířící v plné síle do cíle, přičemž má pocit, že ho nikdo nedohání".