Vzpomínka na Margot

Kultura
3. 5. 2011 08:30
Eva Novotná jako královna Margot.
Eva Novotná jako královna Margot.

Ve chvíli, kdy se opět rozmáhá skandalizace uměleckého šéfa Mahenovy činohry Národního divadla Brno Zdenka Plachého, je myslím na místě obrátit se k tomu, co je podstatnější než pověsti o pseudonymech, zastrašování nebo lexaurinu: k divadlu samotnému. Nejnovější produkci Cyrano z Bergeracu, nadšeně přijímanou Plachého příznivci a freneticky poplivanou jeho odpůrci, jsem dosud neviděl, zavzpomínám však na jeho - divácky vcelku úspěšnou - inscenaci Královna Margot. 

Opět o Brně.Královnu Margot premiéroval Plachý už zkraje roku 2008 jako svůj první počin po převzetí žezla uměleckého šéfa a nedávno oslavila inscenace derniéru. Důvodem, proč o ní píšu, přestože už ji žádný potenciální zájemce neuvidí, spočívá v pokusu zachytit některé podstatné rysy Plachého tvorby či současné podoby Mahenky jako celku. 

Zdenek Plachý má za sebou pozoruhodné avantgardní počiny z dob sdružení Střežený Parnass, ať se bavíme o Těžkých dobách bez taktu, Umělcích pro NATO, Nepohodlném indiánovi nebo Krvavé opeře. V Mahence se kdysi představil skvělou inscenací Bulgakovova Molièra. Když stanul v čele Mahenovy činohry Národního divadla Brno, kupodivu ze svého programu slevil a začal se orientovat převážně na měšťanské publikum, s ambicí učinit z Mahenky jakési brněnské Vinohrady. Neskrývám, že mi podobná cesta není příliš sympatická, a na některých produkcích (především jiných režisérů - Groszmannův Nemrtvý nebo Čermákové Lakomec například) je znát značná unavenost a vyčpělost. 

Samotný Plachý má jistě právo na autorské omyly (Zaslíbení); nicméně srovnatelně úpadkové produkce např. v pražském Národním divadle (Zkrocení zlé ženy) nebo ve vinohradském divadle (Caesar) nikoho k volání po hlavách šéfů, natož k dehonestačním kampaním v tisku, nevedly. 

Martin Dohnal, Eva Novotná a Petr Halberstadt v Královně Margot.Možná je překvapivé, že se Plachý zhlédl spíš ve výpravných inscenacích soustředěných na herce, hudbu a kostýmy. Ale co mohu posoudit, umí to. Do to této kategorie patřila i Královna Margot. Podle románu Alexandra Dumase ji sepsal Plachého dvorní spolupracovník Jiří Šimáček a titulní roli hrála Eva Novotná. Pozornost na sebe strhnul hudebník a dramaturg Martin Dohnal, s vervou a charismatem ztvárňující krále Karla X., který se stal hlavní postavou dění. V roli alchymisty Reného přehrál profesionální ansámblové herce Michal Zavadil, další pozoruhodná postava brněnského divadelního života, povoláním lékař. Ze všech nejzajímavější pak pro mne byl Petr Panzenberger jako dekadentně pojatý vévoda Z Anjou: jeho přítomnost na scéně vždy dění oživila. Silné momenty měla i Dita Kaplanová jako Kateřina Medicejská.

Je možná na škodu, že scenárista Šimáček natolik upozadil titulní postavu a že režisér Plachý se neodhodlal k razantnější stylizaci, nicméně Margot lze pokládat za solidní, vydařenou inscenaci - podobně jako mnohé jiné počiny v Mahenově činohře; výkřiky o skandálně nízké úrovni tohoto divadelního domu jsou tak zcela mimo mísu. Zejména pokud ho posuzujeme ve celorepublikovém divadelním kontextu. 

Autor: Vojtěch VaryšFoto: ND Brno

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ