Divadelní Flora Olomouc
Zákeřné slepičí ticho

Dadaistická alternativa Jana Nebeského a ďábelská freska Vladimíra Morávka vytvořily předehru k improvizovanému kabaretu Vosto5ky. Úterý 17. května na Divadelní Floře.

K jedné z největších lahůdek letošního programu patří dvě představení neuchopitelného dílka Jana Nebeského NoD Quijote. Herci David Prachař a Lucie Trmíková a hudebníci Joe Karafiát a Pavel Fajt si téměř dvě hodiny pohrávají s tématy nejen quijotovskými, ale také reynkovskýmí a obecně divadelními, občas se jim do toho vetkne slepice, ticho nebo ryzí dada.

Jan Nebeský patří ke stálým hostům Flory, před dvěma lety zde uvedl podobný projekt, Neúplný sen, rovněž s trojicí Prachař, Trmíková a Fajt, v minulosti také svou slavnou inscenaci Z cizoty pražského Divadla Na zábradlí. Nebeského divadlo se pohybuje kdesi mezi nezávazným úletem a náročnou zaumnou výpovědí o světě nejen umělcově. Prachař a Trmíková s ním prozkoumávají nejasné krajiny mezi bludem a krásou rádi a odvážně, a možná proto z toho vždycky vznikají tak výtečné inscenace. To platí i o NoDu Quijotovi, který v lehce aktualizované – olomoucké verzi dorazil na festivalový Konvikt a sklidil velkolepý úspěch. Je naplánováno ještě jedno představení na středu.

Ve Velkém sále Moravského divadla se mezitím hrálo docela jinak a velkolepě: ansámbl brněnské Husy na provázku uvedl Maestra a Markétku v režii Vladimíra Morávka. Reportér se nemůže rozkrojit, o představení tak nemůže podat přesnou zprávu: diváci nicméně odcházeli rozpolceni.

Závěr pátého dne Flory (jsme tedy již za polovinou) nabídl festivalovou stálici. Doby, kdy skupina Vosto5 půjčovala Floře i svůj vojenský stan a provozovatel svůj festivalový bar Čistá krása, jsou už pryč, improvizační zábava Stand´artní kabaret tu nesmí chybět a vždycky patří k těm divácky nejvděčnějším položkám.