Pokud nějaká série vydělává, bylo by zásadní chybou ji ukončovat. To je jasné pravidlo všech producentů a řídí se jím i Twentieth Century Fox a Blue Sky Studio, které minulý týden vyslaly do kin již pátou část série Doba ledová. Kasovní úspěch to asi bude a děti se zřejmě budou bavit. Ovšem kdyby tato série skončila již dávno, bylo by to pro všechny lepší.
První Doba ledová byla ještě docela legrace. Ve filmu z roku 2002 vystupovaly jen hlavní postavy (mamut Manny, lenochod Sid a tygr Diego + samozřejmě veverka Scrat), a i když v tehdejším animovaném boomu vyvolaném Shrekem a jeho epigony nijak výrazně nevyčníval, určitě patřil k těm lepším snímkům. Ale stejně jako se v dalších pokračováních utopil i král tohoto žánru Shrek, filmy horší musely zákonitě dopadnout ještě hůř. A taky dopadly. Třeba na další díly Lovecké sezony se už odmítli dívat i ti, jimž byly primárně určeny, tedy dětské publikum. A do podobných vod doplula i Doba ledová.
Postav jak na orloji
Zmínka o tom, že kladem prvního dílu byla přítomnost jen několika málo hrdinů, nebyla náhodná. Doba ledová totiž těžce trpí tím, že v každém sequelu se nabalují další a další postavy, které se objevují i v dalších pokračováních, takže v pětce je už sestava pořádně nabobtnalá. Přibyli další mamuti, vačice a další potvory, takže vyznat se mezi nimi a jejich vztahy už přestává být bez znalosti předchozích filmů přehledné. Samozřejmě to nijak nevadí, narážky na předchozí díly tam stejně nejsou a orientace v jednotlivých figurách je po pár replikách zřejmá, ale takové množství hrdinů je docela otravné. A vznikne-li další sequel, bude ještě hůř, protože i v Mamutím drcnutí přibyli další.
Děj není nikterak náročný. Veverka Scrat se v jedné z mála skutečně vtipných scén v honbě za žaludem katapultuje do vesmíru, kde nechtěně vyvolá přímé ohrožení Země asteroidy. Aby zachránili nejen sebe, ale celou planetu, vydává se celé stádo hrdinů na dlouhou výpravu do tajemné Geotopie, aby se pokusili katastrofu odvrátit. Cesta to lehká není, ale v pravěku se na cestách dá zvládnout ledacos. Třeba i zachránit svět.
Kam se poděl humor?
Největší problém s filmy pro děti je v tom, že aby bavil i dospělé, kteří za lístky do kina platí, je třeba vyvážit zábavnou linku v obou rovinách, zkrátka najít rovnováhu mezi vtipy pro děti a hláškami či popkulturními odkazy pro dospělé. Není to lehké zvládnout - a tvůrci páté Doby ledové to nedokázali. Humor je tentokrát zaměřený vyloženě na děti, takže postavy pouze legračně zakopnou a spadnou a nezapomenou to okomentovat. Nebo se jim do sebe zamotají končetiny a nezapomenou to okomentovat. Nebo je někdo praští po hlavě a nezapomene to okomentovat. A na 95 minut infantilního humoru je třeba mít žaludek a výdrž.
Abychom ale byli spravedliví, občas se tvůrcům něco podařilo. Sem tam se povede hláška, sem tam se objeví dobrý vtip. Relativně hodně zábavná (byť jen v porovnání se zbytkem děje) je linie veverky Scrate a jeho tradičních patálií při honbě za vysněným žaludem. Přestože ve všech předchozích filmech byla divácky velmi oblíbená (a také ani neskrývala inspiraci němými kreslenými groteskami 40. a 50. let), šlo zároveň o největší slabinu filmu. Až v tomto pokračování se Scratovy trable ve vesmíru, které parodují filmy jako Gravitace, Vetřelec, Marťan nebo Prometheus, podařily a dá se jim zasmát. Ale je toho zoufale málo.
Není třeba prozrazovat, jak dobrodružství pravěkých potvor dopadne. Je to film pro děti, takže to asi jde snadno odhadnout. Malému publiku v kině by asi dost spadla brada, kdyby asteroid hrdiny filmu rozmáznul a zničil svět. Ale sága Doby ledové by si takový konec už zasloužila. A všechny postavy s ní.
