Filmová recenze
Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Po letošním návratu Mela Gibsona jako herce do hlavní role sociálního akčního filmu Ve jménu krve se po deseti letech vrátil tento enfant terrible současného přejemnělého Hollywoodu i jako režisér. Opět využil svá oblíbená témata - silnou religiozitu a pořádnou porci násilí - a naservíroval divákům zajímavý válečný film. Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny vstoupilo tento týden do českých kin.

Poslední velká bitva druhé světové války se vedla od března do června 1945 v Pacifiku o Okinawu. Padlých či nezvěstných bylo přes 12 tisíc Američanů (což nezní tak strašně, ale je třeba k tomu přičíst i 72 tisíc zraněných, z nichž mnoho následkům podlehlo později) a 110 tisíc Japonců. Šlo o neskutečně vyčerpávající boje doslova o každý metr půdy. Jedním takovým místem byla i plošina Hacksaw Ridge. Bylo to také místo, jímž se proslavil Desmond Doss. A šlo o neobyčejného vojáka.

Pacifista ve zbrani

Právě Dossovým příběhem se Gibsonův snímek zabývá. Skutečnost, že se jedná o zfilmování reálných událostí, ho tak činí ještě neuvěřitelnější, protože kdyby si tuto zápletku z prstu vycucal nějaký scenárista, publikem bude odmítnuta jako nesmyslná. Opět se tak potvrzuje otřepané klišé, že nejúžasnější scénáře píše sám život. Když při závěrečných titulcích popisují přeživší veteráni, předobrazy filmových postav, své zážitky, které divák předtím vidí zfilmované, dávají ne-reálnému narativu neskutečný punc.

Desmond Doss (Andrew Garfield) je obyčejný mládenec z venkova, který z vlasteneckých důvodů cítí povinnost narukovat. Jeho otec (Hugo Weaving), jenž bojoval v první světové, ho od toho zrazuje, ale poté, co do armády vstoupí i Desmondův bratr, ani jeho krásná snoubenka (Teresa Palmerová) ho již nedokáže udržet. Během výcviku se však ukáže, že Desmond z přesvědčení na základě silné víry odmítá vzít do ruky zbraň a zabíjet. Po nemálo potížích s nadřízenými i ostatními vojáky ale dosáhne svého - vyrazí do boje jako zdravotník beze zbraně. Jeho pluk má za úkol dobýt Hacksaw Ridge, kde se odehrávají hotová jatka. A právě tam Desmond projeví neskutečnou statečnost a zcela sám, pod neutuchající palbou Japonců, zachrání 75 zraněných spolubojovníků...

Vzpomínka na zlaté časy

Přestože Mel Gibson na režijní stoličce sází na moderní technologie, hojně využívá digitálních efektů a místy bitvu proměňuje v počítačovou hru s horami padlých, výchozí premise pochází z dob zlatých časů válečných filmů. Však víte, z 60. a 70. let, kdy vznikaly válečné klasiky jako Most u Remagenu, Příliš vzdálený most nebo Patton. Jim je Hacksaw Ridge formálně hodně podobný, byť brutálními záběry na utrhané končetiny na rozdíl od nich nešetří, mimo jiné i lineární posloupností: žádné vzpomínání veterána, flashbacky. Poznáme Desmonda jako malého, pak když se zamiluje, jak narukuje, účastní se výcviku a nakonec jde do boje, hezky postaru.

Anebo v samotném vykreslení hlavního role: Doss je jednoznačným kladným hrdinou, pevně stojícím za svými morálními zásadami, všichni jeho spolubojovníci nakonec také. Jako bílá stojí proti černé, tak Američané čelí hordě zdivočelých Japonců pohrdajících vlastním životem - tam je jednoznačné zlo. Není čas na pochyby, na spekulace nad rozkazy. Žádné módní rozumování, jaký má smysl za obrovských ztrát dobývat podzemními chodbami plnými nepřátel prokutanou plošinu. Dobro stojí proti zlu. O tom se nediskutuje. Stejně jako Desmondův postoj. Doss nechce zabíjet, chce lidem pomáhat, a zároveň ani na okamžik nepochybuje o smyslu války proti Japonsku.

Sláva hrdinství

Další reminiscencí na zlaté časy je skutečnost, že sice Dossův postoj je lidem pomáhat, nikoli zabíjet, a proto by ho snadno šlo označit jako antimilitaristický, ale jde o ryze hrdinský válečný film. Například jiný skvělý válečný film Zachraňte vojína Ryana (a další jemu podobné) staví na zobrazování nesmyslnosti války, na zobrazování hrůz a utrpení, Hacksaw Ridge jde postaru druhou cestou - na glorifikaci hrdinství. Samozřejmě to neznamená, že by Gibson hrůzy války neukázal: bitevní vřava je drásavě nepříjemná, torza těl nechutně ohořelá, ustřelených končetin více než dost. Jenže jde o potoky krve umělé a je to z filmu cítit. Syrová realističnost trošku ustupuje a zdaleka nevadí.

Mel Gibson se zkrátka vrátil ve velkém stylu. Vše v jeho filmu funguje. Jasně, Desmondovo mládí i výcvik by se daly zkrátit, už tak má film 131 minut, kromě hlavního hrdiny chybí jakýkoli prokreslenější charakter (což alespoň divákovi nevadí ve chvíli, kdy postava padne), ale technicky je vše natočeno výborně. Příště ubrat jen množství digitálu a bude to ještě lepší.

Správní chlapi

V hlavní roli se představí Andrew Garfield, který se sice po většinu stopáže tváří jako nakopnuté štěně, ale skoro až ježíšovského prosťáčka ztvárnil dobře. Platí to i o zbytku ansámblu, z nějž je třeba vyzdvihnout jediné jméno - Vince Vaughn. Může za to samozřejmě i dobře napsaná role seržanta Howella, který dává nováčkům na cvičišti zabrat, ale zároveň má zjevný smysl pro humor a nakonec není tak strašný, jak se při hulákání jeví. Důležité ale bylo, že Vaughn, ne neprávem podceňovaný herec, ji vystřihl s bravurou a chlapáckým charismatem sobě vlastním a zastínil snad všechny ostatní včetně Garfielda.

Hacksaw Ridge není klasickým válečným filmem dnešní doby, ale na klasiku navazuje - a vsadil bych si na to, že se jí sám v budoucnu stane. Gibsonova snaha zasáhnout do oscarových bojů je zjevná. Zda snímek na sošku má, je hodně, hodně diskutabilní, ale v nominaci by se ukázat klidně mohl. Ve filmu plném smrti chybí zbytečný patos, patriotismus je nadávkovaný tak akorát, a sice se můžete Desmondu "Bože, dej mi sílu zachránit ještě jednoho člověka" Dossovi podivovat za jeho naivitu, ale buďte si jisti, že mít takového člověka po boku je k nezaplacení. Nejen v boji.