Herecká legenda
Hrál psychopaty i papeže. Jeremy Irons slaví jubileum

Aristokraticky ušlechtilý zjev předurčil britského herce Jeremyho Ironse pro postavy mužů stíhaných osudovou vášní, rozvracející jejich dosavadní existenci. Hraje je mimořádně citlivě, ale umí i jiné polohy. Jako byl třeba jeho papež v ceněném seriálu Borgiové. Ve středu oslaví Irons sedmdesátiny.

V galerii jeho dramatických postav vyniká intelektuál Charles Swann ze Swannovy lásky (1984), jenž obětuje těžce vydobyté postavení kvůli lásce ke svůdné krásce se záhadnou minulostí. Či úspěšný politik Stephen Fleming, jehož spalující vášeň k mladičké milence mu zničí rodinné zázemí i politickou kariéru v rodinném dramatu Posedlost (1992).

Postupný mentální úpadek dvojčat-gynekologů zase přesvědčivě vykreslil v mrazivém thrilleru Davida Cronenberga Příliš dokonalá podoba (1988).

Vysloužil mu jednohlasný obdiv, ovšem nejvyšší herecké ocenění, Oscara, získal až o dva roky později za ironický a duchaplný portrét ďábelského Clause von Bulowa. Ten byl obviněn z dvojnásobného pokusu o vraždu své ženy v dramatu podle skutečné události Zvrat štěstěny (1990).

V pestré galerii jeho psychopatů figuruje i neurotický hrdina filmu Kafka (1991), který se natáčel v Praze, či posedlý milenec transsexuála v M. Butterfly (1993).

Irons rád přeskakuje z plně komerčních filmů do těch absolutně nezávislých. Kromě zjevu okouzluje i hladivým hlasem, který prý však není ničím jiným, než výsledkem kuřácké vášně: "Úplně obyčejně jsem se k němu prohulil," smál se v jednom rozhovoru.

Vyrostl na farmě na deštivém ostrově Wight a původně jej lákalo stát se veterinářem. Vzdělání získal v bristolské Old Vic School, k jejíž repertoárové společnosti se posléze připojil.

V roce 1971 se vydal hledat štěstí do Londýna a čekání na skutečnou příležitost vyplňoval zaměstnáními všeho (občas obskurního) druhu. Úspěch se dostavil v roce 1972 s účinkováním v inscenaci rockového muzikálu Godspell.

Na počátku 80. let zazářil Irons v seriálové adaptaci románu Evelyna Waugha Návrat na Brideshead a dále ve Francouzově milence, kde vytvořil dvojí roli šlechtice i herce, který ho hraje ve filmu.

"Mám rád tajemství. Mám rád vnitřní konflikty. Tenhle typ rolí mě nejvíc uspokojuje," přemýšlí Irons, jehož srdceryvný milovník mladičkých děvčátek Humbert Hubert v kontroverzním filmovém přepisu Nabokovova románu Lolita (1997) vyvolal skandál a film se nepromítal v USA. Irons se navíc přiznal ke krátkému vzplanutí citů k tehdy patnáctileté herečce Lolitě Swainové během natáčení.

"Kamera miluje oči, ve kterých je život a které vyprávějí příběhy," tvrdí Irons, známý třeba i z filmů Dům duchů, Kupec benátský, Království nebeské či z Inland Empire Davida Lynche.

Svoji letmou účast ve filmu Žebrácká opera z roku 1991, kam ho přizval režisér Jiří Menzel, Irons hodnotil jako "úžasnou zkušenost".

"Hlavně žádnou nudu," prohlašuje herec, jenž žije na zámku v Corku, výborně jezdí na koni, lyžuje a vášnivě rád zahrádkaří. S puncem perfekcionisty rád zkouší stále nové věci, nejlepší ze všeho je podle něj zabývat se něčím, co ještě "nikdy nikdo nedělal".