Těsně před vyvrcholením má berlínská soutěž podle světových kritiků dva favority. Maďarský režisér Béla Tarr promítl snímek The Turin Horse (Kůň z Turína). Prolog tvoří vyprávění známé historky: Friedrich Nietzsche objal v Turíně koně, kterého mlátil jeho drožkař, a psychicky se zhroutil - nadosmrti.
Co se ale stalo s tím koněm? Tak se ptá Tarr, než otevře první ze zhruba třiceti záběrů svého nejnovějšího a podle svých vlastních slov také posledního stočtyřicetiminutového filmu.
Vidíme koně, jak táhne drožkaře a jeho povoz, jedou pustou zimní krajinou ke statku na samotě. Černobílý obraz odvíjený v pomalé jízdě, sakrální tóny varhan a monotónní svistot vichru, svaly koně, ztrhané rysy člověka. To jsou základní - a časem prověřené - ingredience Tarrových filmů. The Turin Horse je oproti těm ostatním osekaný na dřeň: vždyť jen sledujeme šest dní ze života otce a dcery, kteří na samotě vzdorují všemu zlu... a jaká je to fascinující podívaná! Tarr dokáže pomocí hypnoticky pomalých jízd vytvořit v divákovi dojem, že čas se zastavil.
Téma apokalypsy se v berlínském programu ovšem opakuje vícekrát. Nejsilněji rezonuje v soutěžním dramatu The Innocent Saturday (Nevinná sobota), které se odehrává na pozadí katastrofy černobylské atomové elektrárny. Režisér Alexander Mindadze sleduje mladíka, který by rád utekl z černobylského pekla, ale jaksi nemá s kým. A tak se svými kamarády raději jde hrát na svatbu.
Druhým, a zřejmě vůbec největším adeptem na Zlatého medvěda je íránský snímek Nader and Simin - A Separation (Nader a Simin - rozvod) od Asghara Farhadiho. Nader dostal víza k výjezdu z Íránu, ale rozhodne se zůstat, aby mohl být nablízku svému nemocnému otci. Tím však naštve svou západně smýšlející ženu Simin, která už měla sbaleno. Teď se radši s Naderem nechá rozvést.
Na rozdíl od Tarrova Koně je Nader a Simin velké a klasické drama, jehož opratě vede velmi schopná ruka. Zároveň je to film, který kritizuje stávající pořádky. A konečně je to snímek ze země, která zavírá filmové režiséry.
Jestli se nic velkého nestane, čekají Farhadiho a Tarra nejvyšší berlínské pocty.
