Další projekce Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě potvrdily nebývalé politické naladění programu. Promítány byly například snímky o Vladimíru Špidlovi a Jiřím Paroubkovi, uvedena byla také očekávaná novinka Morgana Spurlocka Nejlepší film, jaký byl kdy prodán.
Jihlavský festival letos bojuje se sérií neštěstí a technických problémů. Po vyhoření stanu, kde se měla odehrávat velká část doprovodných akcí, přicházejí další nepříjemně časté programové změny a komplikace. U dvojprojekce snímků Vladimír Špidla: Běžec na svém místě a Paroubkové se například oproti původním plánům změnila pořadí, což zkomplikovalo práci porotě, která pospíchala na uvedení snímku tuzemského filmového maratonce Karla Vachka Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid.
Viktor Portel v Běžci na svém místě portrétuje někdejšího českého premiéra, nynějšího eurokomisaře Vladimíra Špidlu. Přestože se režisér přiznal, že si protagonistu svého snímku oblíbil, snímek vyznívá přesně naopak. Návodné animace inspirované Špidlovou zálibou v běhu, laciné prostřihy kombinující projev Škromacha na sjezdu ČSSD se záběry požírání občerstvení a další podpásové postupy inteligentního diváka samy nutily se Špidlou, jenž ve filmu vystupuje jako poněkud suchý, ale poctivý patron, sympatizovat jaksi natruc.
Sympatizovat lze naopak jen velmi ztuha se zmíněným Vachkem, který běžnému divákovi proniknutí do svých mnohahodinových dokumentárních esejů nijak neusnadňuje. Dnes se zdá být neuvěřitelné, že jeho celovečerní debut Spřízněni volbou měl tak jednoduchý název, přímočarou naraci a stopáž nepřesahující hodinu a půl. Vachkova novinka Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid má podobně jako většina režisérových filmů téměř tři a půl hodiny a je esejem o lidské tendenci vymýšlet si nejrůznější záhady a tajemství: vystupují v něm "záhadologové", senzibilové, astrologové a jim podobní.
Vachek v sobě nezapřel pedagoga ani v následné diskusi, která se protáhla hluboko přes půlnoc. Projekce Spurlockova filmu se nakonec musela přesunout do jiného sálu, kde začala asi s hodinovým zpožděním. Jestliže Spurlockův debut Super Size Me byl lehce naivní, ale pořád ještě vtipnou výpovědí o světě rychlého občerstvení, režisérův aktuální snímek Nejlepší film, jaký byl kdy prodán je prostě jen mechanickým cvičením na dané téma, autorsky zoufalou etudou o marketingu a (skryté) reklamě ve filmu. Ano, mluvící hlavy panáků v kravatách tu vedou prázdné řeči. Ale to se přece dalo čekat dopředu.
